V Bystrici jsme měli trošku problém s parkováním, neb nefungoval parkovací bankomat a mají zde placení parkovného přes SMSku, což nám nefungovalo, takže jsme doufali, že nebudeme mít pokutu za parkování. Ale pak už jsme se vydali na náměstí, kde jsme hledali informační centrum, aby nám poradili nějaký hrad vhodný pro dětičky. Radu jsme dostali, že je to pěkná nenáročná vycházka na zříceninu hradu u Zvolenu a že cesta trvá 40 minut s tříletým dítkem (takže dle průvodkyně pohoda). Koupili jsme si ještě zmrzku a jeli směr Zvolen.
Ve Zvolenu je pěkný hrad vprostřed města (skoro stejný jako v Bratislavě, mě se ale líbil více), ale našim cílem byla zřícenina Pustý Hrad. Zaparkovali jsme u lesa a vydali se na cestu. Vojta ušel asi 10 metrů, pak se objevil kopec a začal řev, který trval další minimálně kilometr. Další známá písnička, že ho bolí nožičky, že nemůže chodit. To už nám bylo jasné, že jen přihrává a že to rozhodně nebude turista po tatínkovi, ale lenoch po mamince ;oD.Nakonec se uklidnil, taťka ho po cestě zabavil a už funěla a v duchu nadávala jen mamka :o)
Katka ke konci také stávkovala, prohlásila, že kvůli takové zřícenině sme tu vůbec nemuseli chodit, ale nakonec to byl pěkný výlet ( i když nám trval hodinu a půl nahoru a další hodinu a půl dolů a rozhodně to nebyla nenáročná vycházka pro malé děti). Na zpět jsme šli po asfaltce z druhé strany a kdyby to nebylo o kilák delší než cesta nahoru a nedocházela by nám voda k pití, byla by to pohoda.
Sotva jsme se rozjeli, děti usnuly a spaly skoro až do Sence. Po cestě nám lehce sprchlo, v dálce bylo vidět, že ještě příjde bouřka. Na Seneckých jezerech jsme chtěli spát v kempu pod stanem, ale vidina bouřky a také komfort ubytování nás lákal více než onen stan. Pokoušeli jsme se sehnat ubytování v soukromí, ale to bylo téměř nemožné. V hotelech a penzionech chtěli zbytečně moc peněz, tak jsem se rozhodli pro kemp. V kempu nám řekli, abychom si nejprve postavili stan, pak až přišli zaplatit.
Na poslední chvíli jsem nám našla ubytování - sice nad hospodou, ale s kuchyňkou,koupelnou a jednou ložnicí za 35 euro,což na Bratislavskou oblast docela šlo. Penzionek se jmenoval U Bielej Myši (celkem příznačný název). Ubytovali jsme se, prošli se k jezeru, nasbírali jsme pár kamínků a pak šli do hospůdky pod ubytováním a dali si pivko, kofolu a langoš (mňam). Večer zabouřilo, pršelo a byl v noci rachot, ale bylo to lepší, než kdybychom museli být ve stanu, to by bylo kraválu mnohem více.
Žádné komentáře:
Okomentovat