Dovolená začíná: Bešeňová

Vstávám v 5:15, abych v klidu vzbudila děti, doskládala do auta poslední jídlo na cestu a pár nezbytností, které se berou až ráno a v 6 hodin vyjíždíme směr Slovensko. Po cestě ještě tankujeme plnou nádrž, v pekárně kupujeme čerstvý chleba a jedeme vstříc týdnu plného dobrodružství.

Auto navigaci zapínáme až za hranicemi, což se záhy ukáže jako první problém. Máme starší model, kterému poslední dobou dost dlouho trvá, než si vůbec najde družice, kór když jsme v pohybu. Papírovou mapu jsme také neměli s sebou, ale nakonec se nám cesta chystla a probíhalo to s malými odchylkami v pohodě. Na Slovensku zastavujeme na benzínové pumpě, abychom koupili dálniční známku, děti se vyčůraly a pokračujem do Bešeňové.

Na místo dorážíme lehce po 9 hodině ranní a snažíme se najít ubytování v soukromí, abychom nemuseli do kempu pod stan. Nejprve se šel Martin zeptat do domečku, ve kterém jsme spali, když byly Katce dva roky a byli jsme tady o jarních prázdninách, ale cena ubytování se nám zdála přehnaná vzhledem k místu. Při dalším pokusu nás odchytl na chodníku chlapík, že pronajímá pokoje ve vedlejší vesnici, že bydlí v klidné ulici a nabízí nám kuchyňku, koupelnu a dva pokoje za 34 euro na noc. Váháme, ale nakonec se jedeme podívat, jak to vypadá. Ubytování se nám líbí, i když je dál od Bešeňové, jsme nakonec rádi. 

Z auta vybalíme nejnutnější věci, ostatní které nepotřebujeme necháváme v autě, bereme věci na koupání a něco k jídlu a vyrážíme směr Thermal park Bešeňová. Zaplatíme si pouze venkovní bazény a atrakce (vevnitř stejně toho moc není) a jdeme si najít místo. Roztáhneme deku a já si uvědomím, že opalovací krémy jsou v tašce s kosmetikou. Průšvih, je 11:15 a sluníčko se začíná dostávat do nejostřejší formy. řekli jsme si, že to snad bez krému zvládneme, neboť se nám nechtělo dávat dalších 10 euro za krémy, když máme nové koupené z Čech. Užíváme si vody, tobogánů, skákacích hradů, Katka byla v dětském koutku, kde si vyrobila indiánskou čelenku. 

 Ve 14 už cítíme, že s krémem by to bylo lepší a přemlouvám Martina, aby uprosil pokladní, aby ho pustila do auta kde taška s kosmetikou naštěstí zůstala. Pokladní se zdráhala, ale nakonec ho bez finančního postihu pustila do auta, jenže už bylo pozdě, a i když jsme se namazali od hlavy až k patě, následky se jistě dostaví. Vydrželi jsme do 16, pak jsme už jeli na ubytování, protože spáleniny se začaly projevovat.

Najedli jsme se, hned jsme se namazali panthenolem, já a děti jsme si dali pro jistotu brufen a šli jsme ještě na hřiště. Taťka usnul, byl na tom nejhůř (neb neměl základ z domů). Večer ho chytla zimnice,takže ho prášek neminul, i když ho odpoledne hrdinsky odmítal. 

V noci sprchlo, ale nám se pod střechou spalo náramně, i když teda při každém otočení jsme trpěli všichni. 

Bohužel se nám ze záhadného důvodu povedlo utopit voděodolný foťák. Budu doufat, v obnovení je funkčnosti, jakmile pořádně vyschne.