Kemp byl zaplacen, nebylo zbytí a ač se nám asi podvědomě z kempu nechtělo, nedalo se nic dělat, plán zněl jasně musíme vyrazit. Cestou jsme se ještě jednou stavili do národního parku, zda se nenašel hodný člověk, který by vrátil foťák. Do této doby jsem stále doufala v malý zázrak a se zatajeným dechem pozorovala Martina jak se jde zeptat k pokladně. Marně, byl fuč, trošku na mě opět padl splín,ale během dne se rozplynul.
Vyjeli jsme tedy vstříc nejsevernějšímu pobřeží Polska do městečka Jastrzębia Góra, kde jsme se u moře nasvačili, okoukli to tam a vydali se dál. Martin se tam na pláži potkal s jednou postarší dámou z Opavy a to byl vlastně náš jediný Čech na cestě po Polsku. Na pláži bylo větrno, v celku i špinavo od neukázněných turistů a už teď jsem litovala, že jsme z Leby odjeli, protože ta opravdu měla své kouzlo.
Po přestávce jsme pokračovali do městečka Stegna, které je opakem "Gory", protože leží skoro nejjižněji. Cestou jsme měli v plánu navštívit v "Trojměstí" Gdynie-Sopoty-Gdaňsk místo zvané Westerplate, kde je výhled na celý přístav,ale navigace poprvé zklamala (no spíš Martin špatně nastavil) a zavedla nás sice na Westerplate, ale cca 150 m vzdušnou čarou od pravého místa. Nu což, zrovna přijížděl trajekt, tak jsme obhlídli alespoň ten.
Do Stegny jsme dorazili v odpoledních hodinách a po krkolomných cestách jsme se dostali až k lesnímu campu, kde jsme po chvilkách nejistoty, zda pro nás budou mít místo na stan, stan postavili a vyrazili k moři. Cesta přes Stegnu byla v rekonstrukci, tudíž všude dost prašno a stavební ruch,ale nenechali jsme se odradit a nakonec se nám tam také líbilo. Kemp byl lesní, s dětských hřištěm a opravdu vypracovaných systémem stanování. Večer nás trošku rušila hudba od nedaleké pláže, ale nakonec jsme se vyspali moc krásně.
PS: jednou nás navigace vedla na převoz a protože jsme nevěděli co a jak, vrátili jsme se a objeli to a díky tomu jsme viděli zvedací most přes cestu, který zrovna pouštěl lodičky.
Žádné komentáře:
Okomentovat