Probouzím se, venku svítí sluníčko, žaludek mám jako na vodě, ale hlavní je, že zažívací potíže jsou fuč, svítí sluníčko a nás čeká další skvělý den.
Vstáváme poměrně brzo, už kolem půl sedmé jsme vzhůru. Luďa jde hned do obchodu pro čerstvé pečivo a vodu na čaj a kafe. Po vydatné snídani balíme věci na dnešní celodenní výlet a vyrážíme k lodi.
Okolo 9 hodiny odjíždíme z přístavu, tak abychom dojeli v klidu k první komoře, která je až ve Vnorovech a ta se otevírá, jak už jsem psala v 10 hodin. Plavební cesta je hezčí než včera. Je více zarostla stromy, je to taková pohádková vodní krása. Projíždíme Strážnici, protipovodňový kanál, který se zavírá jen při velké vodě, a pak už jsme ve Vnorovech, kde nás čekají hned dvě plavební komory. První komora je v pohodě, až na to, že po napuštění vody do komory nemůžeme nastartovat motor, při každém pokusu navíc stříká spoustu benzín přímo do vody, což není moc dobré. Po 10 minutách pokusů, se nám to nakonec podařilo a my vjíždíme na Moravu (která je po deštích docela dravá) a musíme se na ní potloukat asi 15 minut než druhou komorou propluje velká výletní loď, protože bysme tam překáželi a ona by přes nás neprojela.
tady je vidět, kolik vody se muselo napustit a pak zas vypustit |
Dojíždíme do Veselí nad Moravou, kde parkujeme loď a vydáváme se na pořádný oběd. Nakonec zapadnem do restaurace, kde mají předem daná jídla k obědu. No upřímně, těšila jsem se na svíčkovou, ale nakonec jsem ráda i za to, co bylo. Martin bere děti zpět do přístavu, kde si hrají na dětském hřišti a já s Luďou a Martinou jdeme ještě nakoupit pečivo a udělat rychlo průlet městem.
Veselí nad Moravou |
Máme ještě čas, abychom se stihli vrátit do plavební komory včas, tak jedeme ještě jednou po Moravě do vzdálenějšího města Uherský Ostroh, i když je plavba na Moravě neomezená rychlostně, čas nás začíná tlačit, takže připlujeme jen na dohled, uděláme čůrací pauzu a jedeme zpět, abychom komoru stihli do 18.
Dojíždíme v pohodě. Díky mojí panice se z naší lodi stává spíše ponorka, navíc je to přece jen dlouho a mezi přístavišti jsou velké vzdálenosti, takže i děti začínají zlobit, ale snad se vzduch vyčistí a bude zítra vše ok. Do Petrova dojíždíme až kolem sedmé. Martin si kupuje u majitele lodi srnčí guláš, já dětem vařím těstoviny a těším se na spacák a spánek.
Zapomněla jsem napsat, že jsme se vybavili na teplý den, ale po vyplutí se zatáhlo a foukalo docela studeně, takže jsme docela trpěli chladem, neboť jsme neměli s sebou teplejší oblečení, to zůstalo v autech.
1 komentář:
Míšo - čtu víc než bedlivě, Baťův kanál máme v plánu, jen jsme si říkali, že jen na kousek. Tak snad příští rok. Ted se u vás inspirujeme!
Okomentovat