3. den

Probouzím se, venku svítí sluníčko, žaludek mám jako na vodě, ale hlavní je, že zažívací potíže jsou fuč, svítí sluníčko a nás čeká další skvělý den.

Vstáváme poměrně brzo, už kolem půl sedmé jsme vzhůru. Luďa jde hned do obchodu pro čerstvé pečivo a vodu na čaj a kafe. Po vydatné snídani balíme věci na dnešní celodenní výlet a vyrážíme k lodi.

Okolo 9 hodiny odjíždíme z přístavu, tak abychom dojeli v klidu k první komoře, která je až ve Vnorovech a ta se otevírá, jak už jsem psala v 10 hodin. Plavební cesta je hezčí než včera. Je více zarostla stromy, je to taková pohádková  vodní krása. Projíždíme Strážnici, protipovodňový kanál, který se zavírá jen při velké vodě, a pak už jsme ve Vnorovech, kde nás čekají hned dvě plavební komory.  První komora je v pohodě, až na to, že po napuštění vody do komory nemůžeme nastartovat motor, při každém pokusu navíc stříká spoustu benzín přímo do vody, což není moc dobré. Po 10 minutách pokusů, se nám to nakonec podařilo a my vjíždíme na Moravu (která je po deštích docela dravá) a musíme se na ní potloukat asi 15 minut než druhou komorou propluje velká výletní loď, protože bysme tam překáželi a ona by přes nás neprojela.

tady je vidět, kolik vody se muselo napustit a pak zas vypustit

 

 Panika opět narůstá. Motor není evidentně v pořádku, nejsme v bezpečí Baťůku, kde když zastavíte, nic se nestane, jsme na dravé vodě, která, když zhasne motor nás ponese na nejbližší jez a tam prostě bude konec, no fantazie hraje na plné obrátky. Naštěstí jsem to ustála, propluli jsme druhou komorou a jsme zpět „v bezpečí“ Baťáku.

Dojíždíme do Veselí nad Moravou, kde parkujeme loď a vydáváme se na pořádný oběd. Nakonec zapadnem do restaurace, kde mají předem daná jídla k obědu. No upřímně, těšila jsem se na svíčkovou, ale nakonec jsem ráda i za to, co bylo. Martin bere děti zpět do přístavu, kde si hrají na dětském hřišti a já s Luďou a Martinou jdeme ještě nakoupit pečivo a udělat rychlo průlet městem.

Veselí nad Moravou

 

 Máme ještě čas, abychom se stihli vrátit do plavební komory včas, tak jedeme ještě jednou po Moravě do vzdálenějšího města Uherský Ostroh, i když je plavba na Moravě neomezená rychlostně, čas nás začíná tlačit, takže připlujeme jen na dohled, uděláme čůrací pauzu a jedeme zpět, abychom komoru stihli do 18. 

Dojíždíme v pohodě. Díky mojí panice se z naší lodi stává spíše ponorka, navíc je to přece jen dlouho a mezi přístavišti jsou velké vzdálenosti, takže i děti začínají zlobit, ale snad se vzduch vyčistí a bude zítra vše ok. Do Petrova dojíždíme až kolem sedmé. Martin si kupuje u majitele lodi srnčí guláš, já dětem vařím těstoviny a těším se na spacák a spánek.

Zapomněla jsem napsat, že jsme se vybavili na teplý den, ale po vyplutí se zatáhlo a foukalo docela studeně, takže jsme docela trpěli chladem, neboť jsme neměli s sebou teplejší oblečení, to zůstalo v autech.