Nemocnice

V 10 mi volali ze školky, že Vojtu bolí bříško a pobrekává, že prý spadl, ale že si p. uč. myslí, že to není z toho, že na čele skoro nic nemá. Tak jsem dojela do školky, byl už zelený jako stěna, doma mi řekl, že ho bolí hlavička a že je mu na zvracení.Zvažovala jsem pro a proti, jet či nejet do nemocnice??? Začal usínat, tak jsem teda jela. 
Na chíře se divili, že jsme tam ještě nikdy nebyli, dr. ho prohlédl, poslal na rtg, pak zpátky na chíru. Nic na rtg neměl, v ordinaci se ale poblil, tak nás poslali na dětskou neurologii, s tím , že buď si nás tam nechají nebo pošlou domů Na neurologii jsme čekali nejdýl, cca 30 minut, to už mi tam skoro spal, byla jsem smířená s tím, že si nás tam nechají. Udělali mu fakt důsledné vyšetření, se závěrem, že otřes mozku to není, dostal límec na krk, protože ho stále bolela hlava (i teď bolí) a za dva dny na ko k naší dr. jen při zvracení nebo neobvyklých stavech okamžitě návrat do nemocnice. 
Doma už přestal být spavý, začal normálně komunikovat, jíst a mimo bolest hlavy už je to zas VOJTA. díky bohu, protože byl fakt dost apatický a děsil mě celý jeho stav.

Do konce týdne ho mám doma, v po má jet na lyžák, tak snad bude ok.