Je ráno, honem házím do toasteru poslední tousty a před devátou hodinou se loučíme s tatínkem, zabouchnu dveře od auta a jedem. Po pár kilometrech vyjedu na dálnici, provoz zdá se být skoro nulovy, kdo by také v neděli ráno někam cestoval. Jenže před Bělotínem se začnou stahovat z hor mraky a začne hustě pršet a já mám v tu chvíli chuť auto na prvním možném místě otočit a jet domů a na celý výlet se vykašlat. Seděla jsem za volantem, bylo mi úzko z toho, že jedu tak daleko, bez manžela, že je škaredé počasí, opravdu chvíle na h..no.
Naštěstí jsme dojeli na benzínku před Olomouc, kde sice ještě byly mraky,ale už nepršelo, a i nálada se zlepšila. Přece nejsem srab, jsem dospělá ženská, zvládnu to. Zbytek cesty byl pohodový, i když se dětičky v Poličce na obědě pěkně zamazaly, ale co už s tím nadělám, nic no. K Janě jsme dojeli kolem třetí odpoledne, navigace nás spolehlivě dovedla na místo.
Jana s rodinkou mě moc mile přivítali a já jsem cítila, že to bude super tady být, moct tady přespat poznat nové kamarády. Dali sme si kafíčko, povídali, hráli si s dětma.Aleš večer ogrilovat párečky, klobásky na grilování a hermelín a moc jsme si pošmákli. Staršáci si večer zahráli ještě společenské hry, my si dali vínko a kolem 23 jsme šli spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat