Dno

Ráno nám klepal na dveře ložnice tchán, že veze mamku k dr. že se opět nemůže hýbat skrz klouby a že jsou asi oba nemocný. Já nebyla schopná vstát, oblíkala jsem se přes hodinu, pak mě musel Martin naložit do auta a odvést k dr. V čekárně mi bylo na zvracení, spolumarodi se nade mnou slitovali a pustili mě před sebe. Dr. už tak milosrdný nebyl a dost si liboval v tom, jak mi dělal stěr z krku. Málem jsem mu ukázala, co jsem měla k večeři ;o( Verdikt byl jasný: jsem čtvrtým členem našeho domu, co má Angínu. Nejsem schopná nic, akorát si dojít na záchod. 

Martin se postaral o děti fakt špičkově, dokonce zvládl uklidit můj chaoz v kuchyni (což nevyhovuje mi,protože vím, že budu hledat své věci). Nu snad prášky brzo zaberou.