Velkoměsto

Po snídani jsme vyrazili za kulturou. Autem jsem dojeli pod strahovský stadion a procházkou došli na Petřín, kde si děti trošku poblbly na dětském hřišti, slízaly zmrzlinu a postupně jsme se přesouvali směr pražský hrad. Před polednem jsem zastavili u Lorety, aby jsme si poslechli ten líbezný "zpěv" zvonů (fotka poslouchajících dětí naproti Lorety). 

Pak následovala cesta na Hrad, ukázat Katce, kde že ten pan prezident sídlí a hlavně navštívit Muzeum hraček, na které se Katka s Alexem moc těšili. V jednom patře měli směs hraček od medvídků, přes auta, panenky, vojáky, vlaky atd. a v patře druhém byla výstava Barbie a to bylo něco pro Katku a i mě se výstava moc líbila, bylo to moc hezky zpracované ;o)

 Cesta zpět byla v horku docela náročná, nehledě na to, že staršáky už bolely nohy, ale nakonec jsme to zvládli, doma jsme si dali polévku a objednanou pizzu a odpoledne si ještě dětičky hrály na zahradě. Byl to krásný výlet, i když nepopírám, i mě bolely nohy. 

Dětské hřiště

Ráno bylo vcelku slušně, bez deště, i když pod mrakem, ale protože Jirka musel ještě dnes do práce, vyrazili jsme s dětma na místní dětské hřiště, kde se během dopoledne vyřádili a vyjezdili na kolech. Po dobrém obědě, který kamarádka měla připravený si děti hrály, Erik šel spát, později odpoledne jsme i na chvíli vyšli na zahradu pohrát si na pískoviště,ale vyhnal nás déšť a tak jsme večer již trávili lenošením doma. 

Jihlava

Protože ke známým do Prahy jezdíme poměrně pravidelně (mimo poslední dva roky,kdy se nám termíny nějak rozcházely) a vždy profičíme D1 rychlostí blesku, rozhodla jsem se nastolit v našem cestování Ostrava-Praha pravidelné zastávky na nějakém zajímavém místě. Dneska byla našim cílem Zoo v Jihlavě, malá, ale krásná zoo plná krásný zvířat. Mě nejvíce uchvátili dravci, kteří byli volně k prohlédnutí, bez klecí a ztísněných chýší a tento pštros, který si nás řádně omrknul.

Prošli jsme se ještě posbírat turistické známky na náměstí, do Jihlavských katakomb a pivovaru a pak už se naše cesta ubírala ku Praze. Díky zastávce v Jihlavě a předtím ještě v Brně mi cesta nepřipadala ani tak dlouhá a kolem šesté jsme byli u známých na místě. 

Kosmetika

V květnu jsem dostala k narozeninám poukaz v hodnotě 600,- korun na masáže do jednoho salónu tady u nás, jenže vše mělo proběhnout do konce července, já stále měla hodně času na objednání a bohužel už bych masáž nestihla v termínu a tudíž přišla na řadu kosmetika, která mě také lákala. No a byla jsem objednaná na dnešek. Byla to hodina a půl skvělého uvolnění a relaxace a kdyby to nebylo až tak drahý vůbec by mi nevadilo chodit na tuto akci každý měsíc. Dokonce jsem přišla domů i namalovaná a sklidila jsem pochvalu.

Večer jsem ještě pekla koláč, dělala tousty a dobalovala tašky,protože zítra odjíždíme ke známým do Prahy. 

 

Setkání s Peg

Dneska mě čekala milé setkání s kamarádkou z Prahy. Je tady na "dovolené" u rodičů spolu se svými třemi dětmi a tak jsme si dali srazík stejně jako loni v jedné Kopřivnické restauraci. Dětičky si pohrály, my si popovídaly a myslím, že to bylo moc fajn setkání. a za necelých 14 dní se uvidíme v Praze znovu.

Fotka nic moc, můj kompakt si vůbec nerozuměl s prostředím restaurace a tak doufám, že mi Markéta dodá lepší fotky až se uvidíme příště.

PS: Market díky za setkání, jsem moc ráda, že jsem Vás viděla. 

Deštivo

Je deštivo, skoro jako loni, kdy jsme se měla setkat s kamarádkou z Inetu, taky bylo škaredě, no letos máme setkání naplánováno na zítra, ale už teď vím, že to bude opět ve stejné restauraci jako loni, protože na to, aby jsme šli s dětma na hřiště je příliš mnoho bláta všude. 

focení

Dneska jsem si řekla,že vyzkouším udělat nějaké pěkné fotky a protože děti spolupracovaly tak se jich i pár povedlo. 

Padl únavou

Mraky

Dinopark

Dle včerejší předpovědi mělo být ještě pod mrakem a tak jsem se rozhodla vyzkoušet dovednosti naší GPS a vydala jsem se s dětmi do nedalekého Dinoparku. Dorazili jsme bez sebemenších problémů po 9 hodině k bráně, kde bylo již pár návštěvníků, zaplatili vstupné (děti mají celý červenec vstup zdarma) a vydali se na prohlídku. Vojta se z počátku trošku bál efektních zvuků v parku, ale za chvíli si zvykl a málem jsem ho nemohla dostat domů. 

Předpověď se trošku mýlila a už v 10 začalo být v parku jako v sauně, sluníčko začalo péct a bylo nesnesitelné horko a hlavně dusno. Dlouhé kalhoty, tričko, na zádech krosna, za chvíli mi tekl pot po zádech a to nebylo nic příjemného. Vojta ušel celý park sám, akorát na poslední výstup do kopce už chtěl do krosny a to pro mě teda byla zabíračka. Při východu jsme se neobešli bez dárečku v podobě gumových dinosaurů a před 12 jsme opouštěli brány krásného, leč na můj vkus poměrně malého parku. 

Následoval oběd v "mekáči" a pak hurá za tatínkem, který doma usilovně pracoval na dětském hřišťátku pro dětičky. 

PS: fotku pořídila Katka ;o)

Přání

Venku je stále poměrně chladno oproti předešlému týdnu a dětičky to začíná doma dost nebavit. Vymýšlejí blbinky, pošťuchují se, bijí, hrůza. Trošku to zachraňují pohádky v televizi, odpolední návštěva Lucky, které jsme šli skoro po měsící přát ke 4.tým narozením (jsme ostudy ;o() Doufám, že se jí dárek alespoň trošičku líbil. 

Holky si pohrály, Vojta byl tedy doma, potřebovala jsem trošku vypnout a to by s ním nešlo,takže ho hlídal tatínek. Odpoledne ale usnul, takže večer šel pozdě spát. 

Lavice

Děti jsme měli vyzvednou až po 14 hodině, takže jsme dopoledne po kostele vyrazili do Ikei koupit novou lavici na sezení do kuchyně. Zrušili jsme v týdnu jídelní dětskou židličku, ve které Vojta už dávno neseděl a bylo třeba doplnit zasedací pořádek.

Protože momentálně nemají takové židle, které by splňovaly naše představy, koupili jsme si lavici, na které budou sedávat dětičky. Je pohodlná, ke stolu se bude hodit. 

Je chladno, občas dešťová přeháňka, po dnech horka příjemné zpestření. Po 13 vyrážím pro děti, byly hodné /dle babičky/, já osobně na to mám jiný názor  a tak si je za šíleného lijáku vezu domů. 

Bouře

Na 14 hodin jsme odvezli děti k babičce do Trnávky a od 16 je slyšet v dálce hřmění a vidět černá mračna. Prognózy se potvrdily, děti budou mít asi krušnou noc. 

Pracujeme s Martinem na skluzavkové věži asi do 18, pak musíme začít uklízet, bouřka se blíží a kolem 19 nás skrápějí první kapky. 

V 20:20 je po dešti,ale v dáli je stále bouřka.Přesto vyrážíme na jedno do hospůdky, avšak po cestě mi volá mamka, že Vojta kňourá, že chce maminku a neví, zda pro ně nebudu muset jet. Ach jo ;o( a je po pivu. Martin tedy dává 4 kousky, já jen 1 (co kdybych měla v noci výjezd) a to až po 21:15, kdy mi mamka napsala, že už oba spí. 

Když jsme odcházeli před 22 z hospody, kousek od nás se nám ukázal krásný ohňostroj, jen můj kompakt to jaksi nezvládal. Při cestě domů jsme potkali tchánovce, kteří si také vyrazili, protože prababi je také na prázdninách a jakmile jsme dorazili domů, spustil se slejvák, který trval celou noc, nehledě na několik opakujících se bouřek. 

Měsíc

V televizi říkali, že budou od čtvrtka extrémní bouřky a déšť. U nás zatím ani kapka. Dneska večer krásně svítil měsíc a i když kvalita fotky nic moc, dneska jsem opravdu nic lepšího nevyfotila. 

Zítra mají jet děti k babičce na noc tak počítám, že určitě něco příjde. Chtějí jít na koupaliště a většinou, když se někam chystají, počasí jim to překazí, kéž by se ochladilo alespoň trošku,ale zas né tak extrémně, aby si to děti užily. 

Pra ...

Začíná to vypadat, že by se mohlo začít ochlazovat, odpoledne se zvedne větřík, ale nakonec spadne jen 10 kapek vody, ach jo. No třeba v noci se dočkáme deštíku. 

Fotku dneska fotila Katka. Prababička (Katčina) při louskání ořechů.

Kamínky

Dneska jsem trošku uklízela a našla jsem taštičku s kamínky, které jsme si přivezli z dovolené a uvažovala jsem, co s nima? Prozatím jsem je tedy nasypala do skleničky a postavila k obrázku, který jsme se i přivezli. Je to prozatím, protože obrázek příjde na chodbu a kamínky určitě také dostanou své místo.

horko, horko, horko

Je vedro ... nedá se spát, nedá se jíst, jen pití ze spíže mizí závratnou rychlostí. Kdo by tušil, když skoro celý červen bylo škaredě, že nás postihnou takové pařáky? Nikdo. Jsme opět venku na zahradě, odpoledne u nás na chvilku byla Lucka s maminkou na frapé a pokec. Fotku nemám, opravdu mě focení v tom vedru nebere.

Odpoledne s Luckou

Po obědě jel taťka na nákupy materiálu a my vyrazili s kamarádkou Martinou a Lucií na koupaliště do Kopřivnice. Voda oproti pátku a sobotě byla jako kafe, holky i Vojta se vyblbli, my jsme si s Martinou pokecaly, pak jsme zašli na hranolky, kafíčko děti si ještě pohrály na hřišti a takto znaveni jsme dorazili domů.

Večer jsme ještě dali kolo výlet do hospůdky (letos poprvé).

Léto jak má být

Je horko, teplota snad neklesá po 20 stupňů, doma je nedýchatelně. Martin se v parných dnech pustil do stavby dětského hřiště, na jednu stranu jsem ráda, na stranu druhou je mi ho líto, protože v těch vedrech je o život pracovat. 

Děti se dneska rachtaly v bazénku skoro celý den a my večer poprvé letos grilovali masíčko na grilu a bylo mňamózní, i když bylo trošku vedro.

Koupaliště podruhé

Dnes jsem vyrazila na koupaliště s dětmi a hned z rána, protože před námi měl být opět jeden parný den. Dětem se na koupališti moc líbilo, voda byla příjemná, dětičky hodné ukázněné, co více si přát. Kolem oběda jsme zašli na hranolky, zmrzlinu a po 13 opouštěli koupaliště patřičně unaveni ;o)

zubař x relax

Noc byla krušná, víkend před námi, je rozhodnuto, jede se k zubaři. Přijeli jsme tam ve tři čtvrtě na osm, ale mimořádně tam byla paní zubařka až od 9, no tak jsme šli okouknout mašinku na nádraží, dělníky při práci na stavbě, koupit nový sirup na teplotu do lékárny a pak čekat do čekárny na paní zubařku, která nás naštěstí vzala první.

Vojtovi do zoubku dala nějakou léčivou pastu, zalepila a pozvala si nás za měsíc. Řval jak tur chudáček,ale říkala, že ho to hodně bolí, že to má dost jeté. Nakonec se mu ale nejvíce líbilo vyplachování pusy kelímkem s vodou. Za statečnost dostal plastovou opičku z kinder vajíčka a obrázek bouráku ;o)

Pak honem domu, uvařit oběd a v poledne jsem vyzvedávala kamarádku na dámskou jízdu směr koupaliště. Martin byl tak hodný a hlídal děti a my se osvěžily, pokecaly,ale hlavně spálily, takže mým večerním přítelem byl Panthenol, ale bylo to fakt relax odpoledne. 

bolavý zub

Dnešek byl ve znamení prací. Musela se posekat zahrada, dát prát další várka prádla z dovolené, prostě celé odpoledne venku. Martin byl dopoledne v Ostravě, tak přivezl první letošní meloun. Vůbec mi připadá, že letos všechno děláme tak nějak opožděně. Ještě jsme negrilovali, nebyli jsme v hospůdce na jedno letní, prostě určitá prvenství nás letošní prázdniny teprve čekají. 

Vojta si po snězení melounu stěžoval na bolení zoubku, který už ho pár dní po sladkém trápí. Brečel dost žalostně, tak dostal Ibalgin sirup a šel si lehnout, prospal 3 a půl hodiny, jsem zvědavá jak bude spát v noci. 

Horko

Tak a máme tady asi sérii horkých dní. Dle předpovědi počasí nás čeká ukrutné období veder, přesahující teplotu 30 stupňů. 

Odpoledne jsme byli u kamarádky přes cestu povykládat jak bylo na dovolené, Katka se těšila na Lucku, tak si pohrály a myslím, že byli všichni spokojení.

Mám nefotící období, ale na Internetu už pokukuji po novém miláčkovi ;o)

Návštěvy

Dneska jsme jeli na návštěvu k babičce a dědovi do Trnávky, kde jsme byli pozváni i na oběd. Babičce se fotky moc líbily, děda nebyl doma, přijel až později,takže fotky musí okouknout na netu. Pak jsme odvezli dětičky k tetě, kde už byla babi a děda z Petřvaldu a jeli jsme domů. 

Byla tady kamarádka kouknout na internet, pak jsem uklízela a užívala klidu bez dětí. Bylo deštivo celý den a mě ani nenapadlo vytáhnout foťák

Realita

Návrat do reality je krutý. V noci se k nám nasalašili do postele oba špunti a bylo to horší spaní, než celých těch 8 nocí ve stanu.  A bude ještě asi nějakou dobu trvat, než si zase zvyknou usínat sami a hlavně spát celou noc u sebe. 

Máme od dnešního dne nového pana faráře, tak jsme děti nechali babičce a vyrazili jsme ho omrknout. Uvidíme jaký bude,ale na první pohled to vypadá, že by mohl být schopný. 

Na dovolené nám nepršelo, dnes ale dopoledne prší, a je spíš zataženo než slunečno,ale myslím, že se to bude dát zvládnout. 

Během dne vybalím všechny věci, roztřídím na praní a dočtu internet. Děti jsou skoro pořád u babi a dědy nějak se jich nemůžou nabažit. 

Návrat do myší díry

Ráno je rozhodnuto. Dětičky se vykoupou, pohrají si u jezera na pláži a po obědě vyrazíme. U Varšawy dáme pauzu a večer nebo v noci to dojedem. Katka to obrečela, chtěla zůstat, ale opravdu jsme nevěděli kam se vrtnout dál, co zajímavého se dá vidět a nechtěli jsme zůstávat zde v kempu, kde by to byla další nudná etapa. 

Kolem poledne jsme vyrazili. Asi 30 km před hlavním městem Polska jsme se dostali do velké kolony a protože už si Martin potřeboval odpočinout zastavili jsme na jídlo na Mc Donalds což se líbilo hlavně dětem. 

Nakonec jsme cestu ujeli v kuse, jen s tou jednou jídelní zastávkou, pár stání pro benzín, ale i tak jsme byli doma 21:42 a to protože jsem dvakrát stáli v koloně jednou kvůli špičce a jednou kvůli dopravnímu omezení.

Prarodiče byli překrapení,ale hlavně šťastní, že vidí vnoučata, já byla šťastná, že babička poslechla a neuklízela u nás, což je mezi námi každoroční dovolenkový boj a prostě, jsem doma, a jsem nabitá novou energií. 

Více fotek u mě v albu . 

Ponorka?

Dnešní den měl být odpočinkový, tudíž jsme se nide nehonily, nechvátali jsme, poprvé jsme měli k snídani salám z místního obchůdku. Po snídani se šly děcka s Martinem koupat, já překopala auto, umyla nádobí, prostě pohoda. Pak jsme šli na plážičku a vegetili. Jenže to mě  za chvíli přestalo bavit, navíc sluníčko fakt peklo a mě přepadl nějaký splín, možná stesk po domově, nevím, ale najednou mám pocit, že musíme domů.  

Po obědě jsme si půjčili kanoi a udělali jsme vyjížďku po jezeru,ale v prostřed jezera začal Vojta brečet, že se bojí a že chce na břeh,takže sme chtě nechtě museli jet, abychom se náhodou nepřevrátili. 

Bylo to sice zpestření,ale po dnech plných adrenalinu pro mě prostě nuda a tak jsme se vydali do střediska Mazur Mikolajek. Tam jsme se prošli, koupili zmrzku okoukli přístav, ale nelíbilo se mi tam. Nebylo to tak útulné městečko jako byla Leba. 

Vrátili jsme se do kempu a řekli si, že zvažovaný návrat domů proberem ráno s čistou hlavou ( já doufála, že pojedem domů opravdu už v neděli, ale zase na druhou stranu jsem si říkala, že ráno mě snad splín přejde a užijem si to až do středy jak to bylo naplánováno). Katka si při čekání na západ sluníčka stihla ještě rozseknout kůži na koleně jak dělala kraviny,takže se to neobešlo bez řevu, krve a náplasti, naštěstí to nebylo nic vážného.

Noc byla bouřlivá, místí mladí spolukempaři si docela užívali večera a podle toho to také ráno vypadalo na sociálním zařízeni ;o/

středověký hrad Malbork

Ranní skládání stanu bylo o poznání horší než v minulých dnech, přece jen stan postavený v jehličnatém lese skládaný za ranní rosy není ideální kombinace a protože jsme chtěli vyjet co možná nejdřív bylo tropiko při skládání stále mokré a tudíž brzy po sundání tyček ulepené od jehliček a lesního bince. Nedalo se nic dělat, odpoledne snad stan vysušíme a nevhodného materiálu se zbavíme. 

Vyrazili jsme poměrně brzo, abychom byli u hradu co nejdřív a mohli po prohlídce pokračovat v naší cestě. Už ze Stegny jsme potkávali koleje od vlaku, ale byly strašně úzké, vůbec jsme si nedovedli představit, co to je za vlak. Díky Katčinu čůrání jsme se na cestě zdrželi a na jednom přejezdu onen vláček viděli, byla to taková  malá výletní mašinka s dvěma vagónky. 

V Malborku jsme zůstali na prvních parkovišti, které na nás vykouklo. Zaplatili jsme poměrně vysoké parkovné a vyrazili jsme přes most pro pěší přímo k hradu. Po pozdějším prozkoumání jsme zjistili, že jsme se mohli placení vyhnout, nu což teď se nedá nic dělat, alespoň jsme přispěli na Polské památky.  Na samotnou vnitřní prohlídku jsme nešli, neboť byla vcelku "mastná" a navíc trvala 3 hodiny a to s těma našema raubířema fakt nejde. A samoprohlídka jde jen v pondělí. Hrad se nám i tak moc líbil. 

Potom nákup v Bille, doplnit benzín, trošku zpívání v autě než Vojta usnul, pak brek od Katky, že nechápe počítání po čísle 29 (Martin jí to doma psal po desítkách a ona se v tom v autě nějak ztratila a nemohla pochopit jak jí to vysvětlujem, no byla z toho na mrtvici, nevím co bude dělat ve škole) no a pak dlouhá cesta do Kosewa - vesnička v srdci Mazurských jezer. 

Ubytovali jsme se v kempu na břehu jezera na dva dny s tím, že pak se uvidí. Dětičky byly nadšené z vody, konečně trošku přijatelná teplota ke koupání,takže jsme po skoro týdnu nafoukali kruhy a děti se šly koupat. Večer malá procházka a poprvé jdeme spát za tmy ( u moře se stmívalo později).

Přesun avšak stále u moře

Kemp byl zaplacen, nebylo zbytí a ač se nám asi podvědomě z kempu nechtělo, nedalo se nic dělat, plán zněl jasně musíme vyrazit. Cestou jsme se ještě jednou stavili do národního parku, zda se nenašel hodný člověk, který by vrátil foťák. Do této doby jsem stále doufala v malý zázrak a se zatajeným dechem pozorovala Martina jak se jde zeptat k pokladně. Marně, byl fuč, trošku na mě opět padl splín,ale během dne se rozplynul.

Vyjeli jsme tedy vstříc nejsevernějšímu pobřeží Polska do městečka Jastrzębia Góra, kde jsme se u moře nasvačili, okoukli to tam a vydali se dál. Martin se tam na pláži potkal s jednou postarší dámou z Opavy a to byl vlastně náš jediný Čech na cestě po Polsku. Na pláži bylo větrno, v celku i špinavo od neukázněných turistů a už teď jsem litovala, že jsme z Leby odjeli, protože ta opravdu měla své kouzlo.

Po přestávce jsme pokračovali do městečka Stegna, které je opakem "Gory", protože leží skoro nejjižněji. Cestou jsme měli v plánu navštívit v "Trojměstí" Gdynie-Sopoty-Gdaňsk místo zvané Westerplate, kde je výhled na celý přístav,ale navigace poprvé zklamala (no spíš Martin špatně nastavil) a zavedla nás sice na Westerplate, ale cca 150 m vzdušnou čarou od pravého místa. Nu což, zrovna přijížděl trajekt, tak jsme obhlídli alespoň ten.

Do Stegny jsme dorazili v odpoledních hodinách a po krkolomných cestách jsme se dostali až k lesnímu campu, kde jsme po chvilkách nejistoty, zda pro nás budou mít místo na stan, stan postavili a vyrazili k moři. Cesta přes Stegnu byla v rekonstrukci, tudíž všude dost prašno a stavební ruch,ale nenechali jsme se odradit a nakonec se nám tam také líbilo.  Kemp byl lesní, s dětských hřištěm a opravdu vypracovaných systémem stanování.  Večer nás trošku rušila hudba od nedaleké pláže, ale nakonec jsme se vyspali moc krásně. 

PS: jednou nás navigace vedla na převoz a protože jsme nevěděli co a jak, vrátili jsme se a objeli to a díky tomu jsme viděli zvedací most přes cestu, který zrovna pouštěl lodičky.