rodinná pohoda

Dětičky řádí u babičky, mám teď více času,protože se nemůžou nabažit tety.

Holička

Dneska jsem byla po dlouhé době u holiče, už mě to nebavilo česat tak dlouhé vlasy, navíc mi to děsně padalo,takže přišla na řadu změna. 

západ sluníčka, moc krásný

Příjela teta

Už aby začala školka

Katka už se pomalu nudí a tak vymýšlí s bráchou úplné kraviny. Dneska si ku příkladu hráli na baletky. 

Návrat babičky

V pondělí se nám vrátila babička s dědou z Chorvatska, tak jsme je jeli po obědě navštívit. Prý se jim moc líbilo. Dětičkám přivezli kufříky na hračky nebo školní pomůcky, nějaké mušličky a kamínky. 

Moje kontrola u dr. dopadla dobře. Výsledky krve i stěrů jsou negativní a já jsem uznána za zdravou. Odpoledne jsme jeli pro taťku do práce a pak nakupovat do Ostravy, už jsme nebyli pěkně dlouho a mě to trošku chybělo. V Ikei jsem si vyhlídla stolek do koupelny,tak počkám, zda ho nezlevní v novém katalogu a pak si ho pořídím. 

Lucinka

Čekáme odpoledne kamarádku Lucinku, co bydlí přes cestu. Vrátili se z dovolené, tak už se těším na povídání, jak bylo :o)

Slunečno

Venku bylo opět krásně, takže zase na zahradě. Martin sekal trávu,tak jsme s Vojtou šli i do lesa s trávou a podívat se na kravičky. 

Výročí

Dneska máme s Martinem 5-té výročí svatby. Nu vzhledem ke stálému stavu nemocnosti asi nic nepodniknem, ani jsme si nic nekupovali, ale hlavně,že se máme stále rádi, no ne???

Byla jsem na kontrole u dr. Stále sice nejsem ok, dostala jsem ještě jedno balení atb, kontrolní stěr byl naštěstí snesitelný a blicí reflex se nedostavil, ale už prý nejsem infekční a můžu se pohybovat a dělat vše, co zdravý člověk. Paráda. Venku je nádherně,takže plán na odpoledne je jasný. Dětičky se na zahradě u domu pořádně vyřádily, já si pod slunečníkem četla Stmívání a všichni jsme byli moc spokojený. 

Před odchodem domů jsme ještě otestovali dědův foťák při focení na louce, jen doma jsem zjistila,že tam bylo nastaveno nízké rozlišení,takže fotky jsou krásné, leč na kalendář nepoužitelné ;o(

Kontrola

S Katkou jsem byla ráno na kontrole, naštěstí už je ok, máme sice ještě dobrat ATB do soboty,ale už může ven, což je dobře, aspoň někdo už bude ok. Nějak nám začíná opadávat listí ze stromů, no i vlaštovky se připravují k odletu, tak snad se ještě dočkáme pěkného počasí. 

Katka odpoledne postavila z lega dva krásné dinosaury, úplně sama. Moc se jí to povedlo, je vidět, že má dinosauří období. 

další marod

Dneska šel k dr. Martin a kupodivu si také přinesl ATB a angínu. Nu tak už nám chybí jen Vojta a prababička, jsem zvědavá, zda odolají nebo taky padnou. Mě už je líp, už jsem se pustila i do vaření, i když zrovna bramborový salát není to pravé ořechové, trošku jsem přecenila své síly.  Fotku nezvládnu. 

Mraky

Už je mi lépe,ale stále to není žádná sláva. Vyštrachala jsem se na půdu, abych vyfotila honící se mraky na obloze. Martin jel odpoledne nakoupit, doplnit lednici, protože už jsme vážně neměli co jíst, tak snad nám zásoby zas na chvíli vydrží ;o)

Dno

Ráno nám klepal na dveře ložnice tchán, že veze mamku k dr. že se opět nemůže hýbat skrz klouby a že jsou asi oba nemocný. Já nebyla schopná vstát, oblíkala jsem se přes hodinu, pak mě musel Martin naložit do auta a odvést k dr. V čekárně mi bylo na zvracení, spolumarodi se nade mnou slitovali a pustili mě před sebe. Dr. už tak milosrdný nebyl a dost si liboval v tom, jak mi dělal stěr z krku. Málem jsem mu ukázala, co jsem měla k večeři ;o( Verdikt byl jasný: jsem čtvrtým členem našeho domu, co má Angínu. Nejsem schopná nic, akorát si dojít na záchod. 

Martin se postaral o děti fakt špičkově, dokonce zvládl uklidit můj chaoz v kuchyni (což nevyhovuje mi,protože vím, že budu hledat své věci). Nu snad prášky brzo zaberou. 

foťák

Zítra odjíždí naši poprvé na dovolenou k moři a tak se tatka rozhodl půjčit si náš foťák, aby mohl dělat fotky i pod vodou. Příjeli až před večerníčkem, museli si sbalit, nachystat věci ke známým do auta, zajet navštívit babičku, uvařit na cesty a tak jim to dřív nevyšlo. Děti byly rády, že vidí babi i dědu (děda k nám moc nejezdí,takže byly fakt rády), já už méně, protože mi už začalo být nějak divně. Bolest v krku značila, že jsem chytla bacil od Katky. 

Naši odjeli a já měla v 8 večer přes 38 horečky. 

úprava

Když jsme byli pryč, pustil se Martin do drobných úprav v bytě, které se mu špatně dělají, když se mu děti pletou pod nohama a rukama. Přidělal rolety do obýváku, převrtal žaluzie, opravil poličky a garnýž v pokojíčku, natřel futra a hlavní věc, kterou udělal, přistavěl v obýváku stěnu, na kterou teď můžeme pověsit televizi. Je to opravdu moc pěkné a už nebudeme mít strach, že děti telku shodí. 

Podzim?

Opravdu už bude brzo podzim? Vlaštovky si začínají sedat na dráty, místy to vypadá jako vytržený notový řádek z not, ale já se začínám být, že nám brzo udeří chlad a teplé počasí bude ta tam. 

Angína

V noci byla Katka strašně horká a už večer si stěžovala na lehkou bolest v krku a tak mi bylo jasné, co bude následovat. Ráno se probudila s krkem bolavým, mandlema velkýma jako hrom a tak jsme hned vyrazily k dr. a bylo rozhodnuto. ATB, angína jako hrom. 

Přišli jsme domů, nasadila jsem atb sirup, olízla stříkačku, uložila Katku do postele a šla si po své práci. Za chvíli mě ale svědily dlaně, šlapky a já si říkala, že na mě asi taky něco leze. Po chvíli mi to však přišlo divné, a uvažovala jsem, co to je za nemoc, že už jsem jí jednou měla. Pak mi trklo. Katka má ATB s penicilínem (jsem alergická) a já olízla tu stříkačku, abych ochutnala, zda jí to bude chutnat či nikoliv. No tak jsem si ďobla Zodacu proti alergii a bylo po svědění, teď už vím, že olizovat stříkačku od léků se opravdu nevyplácí

Praha-Vyškov-Petřvald

Po snídani jsme si sbalili věci, rozloučily se s Anetkou a Markétou, opravdu Vám holky děkujeme za poskytnutý azyl, bylo u Vás moc příjemně a jsem ráda,že jsme se mohly setkat na dýl jak dvě hodiny ;o)

V Praze jsem byla ještě domluvená s kamarádkou, že se na chvíli stavíme na kafíčko a kouknout na Viktorku,jak krásně roste. Cesta Prahou byla díky navigaci bezproblémová a i obava ze zácpy byla zbytečná, šlo to hladce. Katce sice bylo v autě zle díky serpentinám v okolí Strahova, ale u Kláry se jí udělalo líp a pak už byla ok. 

Před polednem jsme vyjeli z Prahy, děti usnuly a probouzela jsem je až u Mekáče na 137 km D1, už to bylo víc než vhodné zastavit a odpočinout si, protože soustředěnost už začala být ochablá. Dalším cílem byla ZOO ve Vyškově. Původně jsem chtěla jen do ZOO, ale ZOO je maličká a tak jsme navštívili i Dinopark, které se nám moc líbil. Je posazen v lesním prostředí a i když je malý, je moc zajímavý.

Doma jsme byli po 18 hodině, unaveni, plni zážitků a těšení se na tatínka. Taťka udělal za ty 4 dny spoustu práce, ale také mu bylo smutno a byl určitě moc rád, že už jsme doma. 

Kladno

Po předchozí noci,kdy jsem skoro nespala jsem se dnes vyspala řekla bych královsky.I když jsem večer strašila kamarádku, že děti vstávají brzo, tak překvapily i ony a vzbudili jsme se v 7:30, což jde. Po snídani, malém pohrání jsme vyrazili do Kladna na zámek, kde se konala výstava: Kuky se vrací. Moc se mi to líbilo, i když fotit, hlídat dva raubíře, chvílemi jsem se pěkně potila. Prošli jsme i zámeckou zahradu, že koukneme na medvědy,ale bohužel, asi spali někde zalezlí v domečcích,protože tam nebyli. 

Potom jsme zašli na Sletiště na dětské hřiště, kde to bylo moc fajn. A protože byl čas obědu, vyrazili jsme na rozhledu, kde jsme se najedli a také jsem konečně zjistila, jak vlastně vypadá "keška" (díky Anetko za zasvědcení ;o))

Doma se děti i vykoupaly v bazénu, pohrály si se stavebnicí (už vím, co donese Ježíšek k nám domů) a na kole jsme se vydaly na zmrzlinu, na turistické známky, na výstavu včel, kterou jsme ani neměli v plánu a ještě na hřiště do Unhoště. 

Na večer naložila Markéta maso, takže jsme si pochutnali na grilovaném masíčku, dali si pitíčko a ještě před spaním udělali procházku na slunečnicové pole a po blízkém okolí. Děti se pěkně před spaním vyřádily.

Byl to moc vydařený den ;o)

Kutná Hora-Praha-Unhošť

V noci jsem moc nespala, přičítám to bolesti hlavy, únavě po cestě a hlavně silné kávě, kterou mi babička od Tomáška a Týnky podala přechozí odpoledne. Nu což, nemám před sebou zas takový kus cesty,tak snad to zvládneme. 

Od Jany jsme vyjeli kolem 10 hodiny ranní. Děti si ještě stihly pohrát venku, zahrát jednu společenskou hru a než začalo pršet, byli jsme naskládaní v autě. Směr byl jasný - Kostnice v Kutné Hoře. Navigace po špatném odbočení v centru města trošku zkolabovala a tak jsme se protáhli snad celou Kutnou Horou, ale nakonec jsme cíl našli. Při parkování před Kostnicí se mi povedlo podřít disk na kole o patník chodníku tak snad mám smůlu vybranou.

Koupila jsem si lístek i do nedaleké katedrály a chtěla jít na prohlídku, na čež mi Vojta prohlásil, že se mu tam nelíbí a odkráčel ven, sednul na lavičku před Kostnici a řekl: "počkám tady",což mě sice přišlo vtipný, ale neprosto nevhodný, vzhledem k jeho věku nepřípustné. Přesvědčit se nakonec dal, a už neměl dalších námitek. Následně jsme udělali prohlídku katedrály, kde nám byli slíbeni holoubci na půdě kostela, leč holoubci nebyli a tak Katka prohlásila,že se jí více líbily ty kosti. 

Natankovali jsme benzín ještě před Prahou, protože po zkušenosti z minulého týdne, kdy sme zjistili, že benzín tam stojí majlant nehodlám riskovat, že budu muset brát drahý, jedeme směr Kolín a Praha. Mezi Kolínem a Prahou chytneme hroznou průtrž mračen, vítr a déšť, že jedu sotva 70 a modlím se, abych ve vyjetých kolejích udržela auto v říditelném stavu. Vjíždím do hlavního města, déšť ustává, na prvním možném místě stojím u Lidlu kde dám Vojtu vyčůrat a vrhám se střemhlav do spleti cest velkoměsta. Katka spí, Vojta jí za chvíli následuji, což kvituji, alespoň budu mít možnost plně se soustředit. Po pár kilometrech na jižní spojce, kdy šla cesta hladce, ale zároveň jsme se blížili k Baranďáku mi kontrolka v hlavě velila zastavit a odpočinout. První na snadě byl Mekáč, kde jsme si dali pozdní oběd, kafe a odpočinek. 

Původní plán jak dojet ke kamarádce Markétě byl sice jiný,ale nakonec jsem Prahou projela hladce, bez velkého stání a dalo by se říct, že hladce. Děti fascinovaly letadla, která startovala z Ruzyně snad co 2 minuty, mě se zalíbilo pole slunečnic, které bylo hned vedle vesničky Unhošť a Katka po vjezdu do Unhoště prohlásila: "Proč je tam U, když tam má být PRA?" (doma jí bylo řečeno, že jedme do Prahy, a tak nechápala, proč tam není napsáno Praha,ale něco na U - nestačila už to dočíst)

Chrudimsko

Je ráno, honem házím do toasteru poslední tousty a před devátou hodinou se loučíme s tatínkem, zabouchnu dveře od auta a jedem. Po pár kilometrech vyjedu na dálnici, provoz zdá se být skoro nulovy, kdo by také v neděli ráno někam cestoval. Jenže před Bělotínem se začnou stahovat z hor mraky a začne hustě pršet a já mám v tu chvíli chuť auto na prvním možném místě otočit a jet domů a na celý výlet se vykašlat. Seděla jsem za volantem, bylo mi úzko z toho, že jedu tak daleko, bez manžela, že je škaredé počasí, opravdu chvíle na h..no.

Naštěstí jsme dojeli na benzínku před Olomouc, kde sice ještě byly mraky,ale už nepršelo, a i nálada se zlepšila. Přece nejsem srab, jsem dospělá ženská, zvládnu to. Zbytek cesty byl pohodový, i když se dětičky v Poličce na obědě pěkně zamazaly, ale co už s tím nadělám, nic no. K Janě jsme dojeli kolem třetí odpoledne, navigace nás spolehlivě dovedla na místo. 

Jana s rodinkou mě moc mile přivítali a já jsem cítila, že to bude super tady být, moct tady přespat poznat nové kamarády. Dali sme si kafíčko, povídali, hráli si s dětma.Aleš večer ogrilovat párečky, klobásky na grilování a hermelín a moc jsme si pošmákli. Staršáci si večer zahráli ještě společenské hry, my si dali vínko a kolem 23 jsme šli spát. 

Zahrada

Ač v Čechách řádí povodně, u nás je relativně slušně,a tak trávíme odpoledne venku. Děti si hrají na písku, jezdí na odrážedlech, Martin pracuje na prolízačkách pro děti, já relaxuji, přemýšlím nad cestou. Večer balím tašky, dolévám vodu do auta, připravuji auto k rannímu odjezdu. Těším se, i když v hloubi duše mám hrozný strach. 

Knedlíky

Včera, když jel Martin na nákup napsala jsem mu na lístek, aby koupil švestky. Měla jsem hroznou chuť na švestkové knedlíky, jenže, byl v tom háček. Já knedlíky nikdy ještě nedělala. Na kynuté těsto jsem jelito a nebýt pekárny, tak to nezvládám dodnes. Ale řekla jsem si, že musím překonat hranice a udělat další krůček ve svém kuchařském umění. Našla jsem si recept, přísady nasypala do pekárny,která mi udělala krásné nelepivé těsto a dala jsem se do toho.

Šlo mi to lehce, až jsem se sama divila. Knedlíky na vále ještě vykynuly a pak přišlo to, čeho jsem se bála nejvíc. Správně je uvařit. Přiznávám nebyly to kousky hodné výstavy,ale chuťově byly moc dobré a i děti, které na sladké jídlo moc nejsou talíře doslova vylízaly, což mi udělalo velikánskou radost. 

Přípravy

Opět nenesu dneska žádnou fotku.

Začínám se připravovat na další cestu do Prahy. Tentokrát sama, jen s dětmi. Bude to zatěžkávací zkouška, křest ohněm???

Martin mě pustí takovou dálku, samotnou autem. Řidičák mám asi rok a čtvrt, ještě před půl rokem to bylo nemyslitelné vůbec vypustit tuto myšlenku z pusy. Najednou mi auto svěří (na takovou dálku) a s klidem ve tváři mi řekne, abych jela, že mu to nevadí.

Přiznám se!! Bojím se, přece jen, skoro 400 km jet sama s dětma navíc na místa, kde jsem nikdy nebyla není úplně pohoda, ale doufám, že vše proběhne podle plánu, výlet mi zpříjemní mé dvě kamarádky a my si to s dětma náramně užijem. A hlavně doufám, že dojedeme domů v pořádku bez újmy na autě či na našem zdraví a  já si tak upevním důvěru u svého muže. 

Marťo, děkuji že mi věříš a slibuji ti, že budu na nás všechny opatrná. Miluju tě.

Kontrola ..

... u zubaře nás dneska čekala. Byl s námi i Martin, protože byly na řadu obě děti. Vojta řval jak tur,takže mu to jen zkontrolovala a nechala zub otevřený, že mu tak malému nebude vrtat. Katka ani nepípla, pěkně jí to odvrtala, zaplnila znovu a prý na konci prázdnin přijít na plombu. 

Pak jsme skočili do Kaufu koupit něco k obědu, do Deichmanu na boty.Katce crocs do školky a Vojtovi polobotky na podzim. Snad jim ty botky chvíli vydrží ;o/

Uklízení

Dneska mě čekalo vybalit tašky, vyprat věci, zatřídit nepoužité. Dětičky lítaly venku, sekala se tráva, bylo ještě hezky takže se dělaly věci, které bylo třeba udělat. Foťáček zůstal doma odpočívat po cestování

Čestlice

Předběžně jsme se bavili se známýma, že bychom tam zajeli, jak budeme i nich, nakonec jsme to zrušili, ale mě pořád nějak lákalo zajet tam, i když jsme byli varování, že je tam přes prázdniny frmol a velké fronty. No i přes to, jsem sei řekli, že to zkusíme, že vzdát to můžeme kdykoliv. Nakonec se nám to povedlo, dostali jsme se tam dobře, zaplatili jsme jen za nás dospělé, což nás potěšilo a i v aquaparku to bylo moc príma a dvě hodiny utekly jako nic. 

Děti hned na výjezdu z Prahy usnuly a vzbudily se až v Brně, což byla paráda, aspoň jim to rychleji uteklo. V Brně jsme zašli do Olympie do nákupáku na oběd, prošmejdit pár obchodů a pak hurá domů. Babička s dědou už byli rádi, že jsme doma, i když já radostí zrovna nejásala, když jsem zjistila, že babička zase uklízela tam kde neměla. 

PS:fotka nic moc, ale aspoň pro atmosféru.

Ve znamení dětí ...

... se odehrával dnešní den. Vyjeli jsme kolem 10 ranní, auto zaparkovali na Novém Smíchově v nákupním centru a procházkou šli na "Dětský ostrov", kde bylo moc pěkně udělané hřiště od nejmenších po předškolní až školní děti. Tady si ratolesti pohrály, posvačily a když jsme usoudili, že je třeba zvednou kotvy, přesunuli jsme se přívozem přes Vltavu na Žofín, kde také bylo hřiště, ale bohužel na něj už hodnou chvíli svítilo sluníčko a dětem už se tam díky rozpáleným atrakcím tolik nelíbilo. 

Procházkou jsme se vrátili k autu a jeli domů, kde jsme měli k obědu opět báječný oběd v podobě bramborové kaše a kuřecího masíčka. Erik šel spát, Martin četl knihu, Jirka koukal na formule, ostatní děti si krásně hrály, my stihly s Andreou i kafíčko a na večer jsme vyrazili ještě do Chuchelského háje, kde se starší projeli na kole, a pohráli na lesním hřišťátku. Tímto večerem končí náš pobyt v Praze a zítra hurá domů. 

Bylo to moc fajn a jak jsem měla strach z hlídání 4 raubířů, vše proběhlo v naprosté pohodě, děti se nebily, nehádaly, bylo prostě príma. Andrei a Jirkovi děkuji tímto za azyl a doufám, že zas někdy (dřív jak za 2 roky) budeme moct přijet ;o)