Na kolech do Košatky

Domluvili jsme se s kamarádkou Martinou, že jak se vrátí z práce vyrazíme na projížďku s dětma na kola na hřiště a na nějaké to pivko ;o) Vyjeli sme směr Petřvaldík, Košatka, kde jsme zastavili na hřiště a občerstvení.

Fotila kámoška Martina ;o)

Dinopark Doubrava

Poslední prázdninová neděle, je hezky po obědě děti evidentně nevědí, co by dělali a tak je rozhodnuto. Vyrážíme do Dinoparku. Letos už jsme sice byli v Bratislavě, i loni už jsme Ostravský Dinopark navštívili, ale protože jsem koupila dětem už někdy v červnu zlevněné vstupné, nechtěla jsem ho nechat propadnout.

Děti i já jsme si to náramně užili. Lidí bylo přiměřeně, teplo tak akorát, nikde dlouhé fronty. Po cestě zpět jsme se stavili na papučky do školky do Shopping parku, do Ikei na párek v rohlíku a spokojenost byla veliká ;o)

Rozloučení s prázdninami

a vystoupení Míši Růžičkové v Petřvaldíku. Odpoledne bylo jasno, kam pojedem. Nejprve zmrzlina a pak hřiště v Petřvaldíku, kde bylo krásné vystoupení pro děti, na konec prázdnin. Děti dostaly nakonec ještě omalovánku a fotku s podpisem a byly moc spokojené. Na večer jsme ještě zajeli k babičce do Trnávky (byli na dovči, tak vyzvědět, jak se měli).

Koupaliště

Je hezky, takže honem dělám palačinky a vyrážíme na koupaliště. Musíme využít každého pěkného počasí, už se nám krátí čas školky tak si to naplno užíváme. 

Ráno jsem ještě skočila na pracák, aby mi řekli, že pro mě stejně nic nemají a pak už jen užívání si vody a sluníčka. Po obědě nás sice nakonec vyhnal deštík, ale i tak to dětem myslím stačilo. Řádili jak  malí ďáblíci.

Výročí

Dneska máme šestileté výročí svatby. Je to až s podivem, jak rychle ten čas letí, vždyť je to nedávno, kdy jsem svého muže uviděla na diskotéce, kdy jsme spolu začali chodit, jeli na první dovolenou u moře a už je to tak dlouho a přitom mi to připadá tak krátce.
Dopoledne jsme měli pochůzky po obchodech, Martin si koupil nové botky, já časopis (tímto jsme vyřešili dárek k výročí ;oD) a udělali jsme si slavnostní obídek venku na konečně dodělaném podstavci pro altánek.

Odpoledne jsem vzala děti na projížďku do Jistebníku, nejen podívat se na vlaky na nádraží, ale také odlovit jednu jednoduchou multi-kešku. Jeli jsme v prostředí krásných rybníků, koukli na vlaky, zašli na hřiště i zmrzlinu, no prostě príma den. Děti ještě večer dostaly od babičky bublifuk, čímž byla radost dokonána.

Pohovor vs. déšť

Dneska jsem měla jít na pracovní pohovor, až na 15:45 odpoledne, což mi přišlo trošku divné, nu ale což, zkusit se má vše. Už jsem byla nachystaná, umytá a nafoukaná hlava, namalovaná a najednou se zvedl vichr, přišel šílený liják a nám se uvolnila jedna tyčka od altánku a my to museli jít s Martinem zajistit, aby se to neurvalo úplně. Na cestu nebylo vidět, já byla jako zmoklá slepice a tudíž jsem nemohla nikam jet. Napsala jsem omluvnou SMSku.
Záhy jsem zjistila, že je to velmi podezřelá firma a tak si říkám, že mě to počasí vlastně zachránilo od velmi podivných praktik oné "úžasné" firmy. Děkuji

Hřiště

Školka se nám kvapem blíží, děcka už se evidentně nemůžou dočkat, já svým způsobem taky ne. Začalo se ve školce dělat nové hřiště, tak bereme odpoledne kola a jedem se podívat, jak to tam vypadá. Zatím tam stojí jen osamocený slon, ale věřím, že brzo k němu přibudou kamarádi.

Potom jsme ještě zajeli na hřiště k dětské doktorce, děti tady nebyly vlastně celé prázdniny, tak se aspoň chvíli poklouzaly, pohoupaly a jeli jsme domů. Taťka nám zatím usilovně pracoval na přípravě skluzavky, která měla být už začátkem prázdnin, no ale bohužel to nešlo tak, jak si představoval.

Nákupy

Po týdnu mimo domov, bylo třeba udělat nějaké nákupy. Nejprve jsme zajeli do Hornbachu, Baumaxu (potřebovali jsme nový šroub k sekacímu noži) a pak do Alberta udělat nákup, abysme měli nějaké šmoulíky do šmoulího alba. Po dovolené zas zůstává foťák doma ;o(

Moni

Dneska jsem byla fotit svou kamarádku, manželovu setřenku Moniku, která je těhulkou. Bohužel má nějaké zdravotní komplikace, takže bude muset na nemocenskou a k nám na sever už do porodu asi nepřijede. Tak jsem si chtěla udělat pár foteček, bříško ještě není úplně velké, ale alespoň něco. Snad se mi poštěstí a třeba ještě do Brna zajedu a fotečky jí udělám i s břichem velkým ;o)

5.den

Naštěstí nepršelo, dokonce bylo teplo, takže jsme všichni spali bez svetrů a děti se v noci vykopávali ze spacáků, co více si přát na konec dovolené ;o)

Ráno nás čekalo  balení a přesun domů. Původně jsme chtěli zůstat o den dýl, ale vidina vlastní postele a domácího pohodlí byla silnější, už se nám nechtělo večer znovu stavět stan a čekat jaká bude další noc. Rozhodnutí padlo už večer, jedeme domů.  Nezdržujeme se snídaní, stan sbalíme, věci naházíme do auta a jedem.

Po cestě ještě zastavujeme v Tvarožní Lhotě, kde je muzeum Oskeruší, avšak otevřeno pouze odpoledne, tak alespoň jeden cvak oskerušového kmene a hurá směr Kroměřížsko. Zastávku ještě uděláme ve Skoronicích, kde má manžel strýčka (už je to starý pán a těžko říct, jak dlouho s námi ještě bude). Ten měl obrovskou radost, že nás vidí a my jsme také rádi, že jsme ho mohli alespoň chvilkovou návštěvou potěšit. Vyrážíme směr Arecheoskanzen Modrá, kde uplatňuji slevový kupón a jde se na prohlídku. Skanzen se zrovna noří v přípravách na víkendovou akci, je pěkný, ale už to není takové jako ve Strážnici. Ale pro děti je aspoň srovnání, že v Modré to vypadá, jak se žilo kdysi dávno, kdy se ještě nestavěly domy zděné a jak to vypadlo, když se zděné domy stavěly, novější doba a skanzen Strážnice.

Potom krátká zastávka na nedalekém Velehradu. Okolí je momentálně spíše staveniště, poutní místo dostává nový kabát v podobě vydlážděného nádvoří a také bazili prochází restauratorskou činností. Cestou do Modré a Velehradu míjíme pirátskou loď a maják ve Starém Městě, kdy záhy zjistím od kamarádky, že je to vybudované hřiště a budoucí kovozoo. No škoda, kdybych to tušila dříve, určitě bysme zastavili. Tak snad až otevřou opravdovou KovoZoo tak se sem zajedem podívat.

 

Dále naše cesta vedla do Kroměříže, na výstavu večerníčku Krysáci, která byla mimochodem moc povedená, stejně jako Kuky se vrací, kterou jsme navštívili loni v Kladně. Moc se mi líbilo zpracování výstavy a i děti byly nadšené. Potom projít náměstí, dát si oběd (rádoby ve fast foodu), ale nakonec se z toho vyklubala výborná restaurace s opravdu ručně a domácky vyrobeným hamburgrem, kuřecím salátkem a pizzou, prostě ač se to jevilo na první pohled jako další rychlo oběd, byla jsem moc spokojená a už jsem ani manželovi nenadávala,že nevybral pořádnou hospodu s klasickým českým jídlem.  

Nakonec nás čekaly Květné zahrady a procházka po nich. Moc pěkná procházka, zpestřená odlovem dvou kešek (zasvěcení ví) a také jedním rozbitým kolenem. Zahrady byly ale moc krásné, hlavně skleník a květinová část. Část s keři byla lehce zanedbaná a zpustošená, ale přikláním se převážně k vandalismu některých navštěvujících. No a pak už hurá domů. Dovolená byla moc pěkná, ale jak se říká, všude dobře, doma nejlíp. 

Baťův kanál byl super, ale příště bych volila cestování i s koly, přece jen by to bylo větší zpestření a s koly bychom mohli vyjet ještě i o kus výše. Úsek Uherský Ostroh - Skalica však vřele doporučuji pro krásnou přírodu v okolí, spoustu památek a pěknou faunu (dokonce i ledňáčka jsme mnohokráte viděli). 

4.den

V noci byla pořádná zima, pouhých 7 stupňů a řeknu Vám, opravdu jsem v noci klepala kosu a to mám spacák do - nevím kolik. V Beskydech na Čeladné prý ráno škrábali okna od námrazy ;o( Ráno se nám ale zdálo příznivé a vypadalo to na pěkný den.

Dneska vcelku nikam nespěcháme. Máme před sebou poslední den na lodi, víme, že nepojedem daleko, takže výrazně nespěcháme. Po snídaní nabalíme věci a jedem zpět na průzkum Strážnice. Cesta trvá chvíli, kotvíme v přístavišti, kde nás přivítá živý Vodník. Kupujeme nanuky, necháváme si orazit dětské pasy razítky na památku a vydáváme se blízkého skanzenu. Máme štěstí, přicházíme zrovna na začátek prohlídky, která opravdu stála za to. Vojtu to pravda moc nebavilo, ale Katka už si odnesla myslím dost. V bezmála dvouhodinové prohlídce jsme se dozvěděli jak to chodilo kdysi od narozní až po smrt. Z prohlídky se mohl člověk kdykoliv odpojit, a procházet si vesničkou sám a po ukončení prohlídky nás nikdo nenutil odejít, tzn. že zde lze zůstat hodně dlouho a sám si individuálně projít i místa, kam průvodce nedojde (jen to chce dostatek jídla a pití s sebou ;o)) Poté jsme ještě v krátkosti navštívili židovskou synagogu a hřbitov a šupajdili najít restauraci k obědu, protože hlad už byl veliký.

Restaurace na náměstí nám poskytla to, co jsme očekávali, i když s menšími zmatky. Při obědě jsme si po telefonu objednali jednu drezínu v Ratíškovicích a po obědě se vydali na poslední plavbu zpět do kempu. Vymetli jsem loď, uklidili po sobě a šli se připravit na další dobrodružství.

V Ratíškovicích jsme si půjčili šlapací drezínu, a vyrazili na kilometr a půl dlouhou cestu, po které kdysi Baťa vozil uhlí. Jednu cestu šlapali chlapi, zpět jsme jeli my ženské. No nebyla to žádná dřina, ale je vidět, že nejsem moc trénovaná ;oDD

Večer jsme vyrovnali peníze za loď a chystali se spát. Nepadla rosa, tak uvidíme, co nás čeká v noci ???

3. den

Probouzím se, venku svítí sluníčko, žaludek mám jako na vodě, ale hlavní je, že zažívací potíže jsou fuč, svítí sluníčko a nás čeká další skvělý den.

Vstáváme poměrně brzo, už kolem půl sedmé jsme vzhůru. Luďa jde hned do obchodu pro čerstvé pečivo a vodu na čaj a kafe. Po vydatné snídani balíme věci na dnešní celodenní výlet a vyrážíme k lodi.

Okolo 9 hodiny odjíždíme z přístavu, tak abychom dojeli v klidu k první komoře, která je až ve Vnorovech a ta se otevírá, jak už jsem psala v 10 hodin. Plavební cesta je hezčí než včera. Je více zarostla stromy, je to taková pohádková  vodní krása. Projíždíme Strážnici, protipovodňový kanál, který se zavírá jen při velké vodě, a pak už jsme ve Vnorovech, kde nás čekají hned dvě plavební komory.  První komora je v pohodě, až na to, že po napuštění vody do komory nemůžeme nastartovat motor, při každém pokusu navíc stříká spoustu benzín přímo do vody, což není moc dobré. Po 10 minutách pokusů, se nám to nakonec podařilo a my vjíždíme na Moravu (která je po deštích docela dravá) a musíme se na ní potloukat asi 15 minut než druhou komorou propluje velká výletní loď, protože bysme tam překáželi a ona by přes nás neprojela.

tady je vidět, kolik vody se muselo napustit a pak zas vypustit

 

 Panika opět narůstá. Motor není evidentně v pořádku, nejsme v bezpečí Baťůku, kde když zastavíte, nic se nestane, jsme na dravé vodě, která, když zhasne motor nás ponese na nejbližší jez a tam prostě bude konec, no fantazie hraje na plné obrátky. Naštěstí jsem to ustála, propluli jsme druhou komorou a jsme zpět „v bezpečí“ Baťáku.

Dojíždíme do Veselí nad Moravou, kde parkujeme loď a vydáváme se na pořádný oběd. Nakonec zapadnem do restaurace, kde mají předem daná jídla k obědu. No upřímně, těšila jsem se na svíčkovou, ale nakonec jsem ráda i za to, co bylo. Martin bere děti zpět do přístavu, kde si hrají na dětském hřišti a já s Luďou a Martinou jdeme ještě nakoupit pečivo a udělat rychlo průlet městem.

Veselí nad Moravou

 

 Máme ještě čas, abychom se stihli vrátit do plavební komory včas, tak jedeme ještě jednou po Moravě do vzdálenějšího města Uherský Ostroh, i když je plavba na Moravě neomezená rychlostně, čas nás začíná tlačit, takže připlujeme jen na dohled, uděláme čůrací pauzu a jedeme zpět, abychom komoru stihli do 18. 

Dojíždíme v pohodě. Díky mojí panice se z naší lodi stává spíše ponorka, navíc je to přece jen dlouho a mezi přístavišti jsou velké vzdálenosti, takže i děti začínají zlobit, ale snad se vzduch vyčistí a bude zítra vše ok. Do Petrova dojíždíme až kolem sedmé. Martin si kupuje u majitele lodi srnčí guláš, já dětem vařím těstoviny a těším se na spacák a spánek.

Zapomněla jsem napsat, že jsme se vybavili na teplý den, ale po vyplutí se zatáhlo a foukalo docela studeně, takže jsme docela trpěli chladem, neboť jsme neměli s sebou teplejší oblečení, to zůstalo v autech.

  

2. den

Ráno se probouzíme do slunečného dne, a jsme rádi, protože včerejší počasí nebylo ideální  a my měli strach, že se náš pobyt díky dešti zkomplikuje. Vyrážíme okolo 8 hodiny ranní, do nedalekého Petrova, kde si máme přebrat náš hausbót.

 

  

Loď nakonec po menších problémech (předchozí vypůjčitel loď lehce poškodil, takže se muselo pár věcí opravit) vyrážíme asi v 10:30 na naši první plavební cestu. Našim plánem bylo převzít loď a vyjet s tím, že za tři dny loď vrátíme. Majitel lodi nám ale navrhl, že v Petrově bude základna a každý den se budeme do Petrova vracet, což se nám nakonec zdálo jako rozumnější. Přece jen, loď není nafukovací a asi bysme se všemi věcmi byli na loďi dost ztísněni.

Vyjeli jsme tedy směr Sudoměřice, Skalice. První plavební komora zdolána s menší pomocí majitele lodi, který nás navigoval ze břehu a pak hurá na cestu. Loď neměla tachometr, člověk si těžko uvědomoval, jak rychle jede, a protože se na Baťáku jezdí jen 8 km/h, jeli jsme fakt pomalu (raději).

 Do Sudoměřic přijíždíme v celku v pohodě, bez problémů, s minimem lodí na cestě. Jednou jsme zastavili u břehu na čůrání, tak jsme pak měli lehce problém s nastartováním a odplutím, kdy se u mě začaly projevovat hysterické obavy, ale nakonec jsme dojeli v pohodě. V přístavišti jsme si dali pití, nějaký ten buřt na jídlo, abychom se aspoň trošku najedli a prošli jsme si Baťův výklopník, který  sloužil k nakládání lignitu do lodí. Moc zajímavý mechanismus a na výklopníku (na střeše) byl krásný výhled do kraje.

Potom jsme vyjeli do přístaviště Skalice, který už je na Slovensku. Při odjezdu ze Sudoměřic nám strejda Luďa nestihl nastoupit do lodi, při odvazování, takže jsme si v zátoce museli několikrát zakroužit, než se Martinovi povedlo znovu připlout ke břehu, ale nakonec se povedlo a v plné posádce jsme vyrazili.

Ve Skalici byla jen malá čůrací přestávka, orazítkování dětských pasů (sbíráme razítka z cest  a výletů), svačinka a hurá zpět do Petrova, abychom stihli plavební komoru, než jí zavřou (v 18 hodin se komory zavíraly a fungovaly zase až druhý den od 10 hodin). Všechno jsme stihli a protože jsme přijeli s dostatečnou časovou rezervnou, vyrazili jsme na průzkum Petrova.

Prošli jsme kolem lázeňské studny, pozůstatek lázní v Petrově, viděli jsme pěkný kostel se hřbitovem, ale hlavním cílem byly vinné sklepy Plže, známé mimo jiné i díky filmu Básníci. Dle obrázků na netu, informací, co jsem načetla než jsme na dovolenou jeli, jsem si to představovala trošku jinak, ale i tak to bylo docela zajímavé místo. Takový malý Hobitín, akorát to nebyly domečky malých Hobitů, ale vinné sklípky, pěkně vyskládané jeden vedle druhého, posazené do velkého kopce.

Večer se vracíme do našeho provizorního kempoviště, nakonec i známí rozdělávají stan /původně jsme se chtěli prostřídat a spát na lodi/ a chystáme se na noc (vypadá, že bude poměrně chladno. Děti ještě dostaly pečenou kukuřici v ohni od jednoho místního „dědečka“, tak měly zase něco nového a jdeme spát.

Noc jsem měla krušnou. V noci se mi udělalo špatně (občas takové stavy na zvracení s bušením srdce mívám i doma), navíc mě přepadl zažívací problém, záchody byly poměrně daleko (v takové to situaci), takže jsem půl noci strávila tam, potom mě asi dost tlačila ta kukuřice, takže ta šla nakonec taky ven a řeknu Vám, nic moc, šlo to ven dost z tuha. ;o( Snad zítřek bude lepší.

1. den

Letos, někdy v červnu jsme se s našimi sousedy domluvili, že si uděláme mini dovolenou na Baťově kanále. Původně to vlastně bylo tak, že oni dostali tuto nabídku, které jsem se já chytla a nakonec dovedla do zdárného konce. Tedy do tohoto týdne.

Ráno jsme vyjeli, ač nám počasí zrovna moc nepřálo,  ale doufáme, že se to zlepší. Cestu jsme vzali ještě přes Halenkov, kde jsme museli dokoupit dva metry na naší altánkovou podlahu, co nám pochyběly.
Potom jsme to vzali přes Luhačovice, Uherský Brod a pak směr Strážnice, kde bereme na noc chatku, protože odpoledne začalo pršet dost intenzivně, tak ať nemáme vše mokré. Stihli jsme i krátkou procházku po Strážnici a odlov několika kešek ;o)

Šmoulózní

jsme měli dneska den. Konala se totiž dětská neděle v multikině Cinestar a na pořadu dne byli: ŠMOULOVÉ. Dneska jsme nechali doma chlapy, a vyjely na rize dámsko-dívčí jízdu spolu s kamarádkou Martinou a její dcerou Lucinkou.

3D šmoulové se nám moc líbili. Holky dostaly popcorn s colou a hračku, pak si namalovaly obrázek, za který dostaly každá kopeček šmoulí zmrzliny a nakonec ještě oběd v Mekáči, kde byli také šmouli, no prostě Šmoulí den.

Potom už ale honem nakoupit a domů dobalit poslední věci a zítra, hurá směr jižní Morava a naše mini dovča.

Přípravy...

 ... vrcholí. V pondělí odjíždíme na dovolenou, takže dneska mě čekalo balení, žehlení, uklízení, dopisování zajímavých míst po cestě a v okolí, dobíjení baterek a psaní nákupu na zítřek. Dětičky lítaly celý den venku, měli jsme tu děti od manželova bratrance, tak si užily myslím víc než dost.
Ještě kdyby tak brzo usnuly, když dělali humbuk přes den ( ale nevypadá to). Fotečka není, nebyl čas, ani co fotit ;o).

Šostýn, Raškova vyhlídka

Taťka jel dneska dopoledne k zubaři, zaplombovat zub, tak jsem hned naplánovala malý keško výlet. Po návštěvě zubaře, které se lehce protáhla skrz vybírání peněz z bankomatu, návštěvy obchodu jsme dorazili na parkoviště pod zříceninu hradu Šostýn.

 Vzali jsme věci, krosnu (pro případ Vojtova řevu a nechuti šlapat do kopce) a vyrazili. No jak se objevil kopeček, tak Vojta zpustil, ale nakonec vyšel až k Šostýnu, kde lítal a blbnul s Katkou. My se snažili o najití finální krabičky, ale bez úspěchu, neboť navigace si z nás dělala dobrý den.

Po neúspěšném odlovu, byl Martin trošku podrážděný, že jsme jí nenašli, ale vyšli jsme vstříc další keši (Raškova vyhlídka), už s Vojtou v krosně. Katka začala také lehce kňučet, protože se jí udělal puchýř na patě, ale nakonec došla. Vyhlídka zajímavá, odlov nakonec úspěšný, i když trošku dobrodružný ;o)
Doma jsme stihli ještě rychlonávštěvu u sousedů v bazéně a pak odpoledně-podvečerní relax doma na zahradě.

Pracovní

den jsme dneska měli. Dopoledne jsme s Martinem umyli okna, které se musí mýt z venku a jen z velkého žebříku, vždycky to děláme, když už je dost zima (na podzim),tak jsme se rozhodli to udělat letos už v létě a na podzim se uvidí, jak budou vypadat, jestli to nenechám až na jaro.
Po špenátovém obědě (Martin s dětma měli grilovanou makrelu) jsme začali sekat trávu a do nám zabralo skoro celé odpoledne.
Hodím fotečku naší nové altánkové podlahy, je moc pěkná a až to bude hotové celé, bude to super.

Koupání

Je hezky, celý den se sluníčko drželo na obloze a po dlouhé době mi dělalo jen radost. Martin se ráno pustil do potěru na naší novou betonovou desku pod altánek, bohužel mu metr kamínků pochyběl a tak budeme muset metr ještě dokoupit a dodělat to, až se vrátíme z dovolené.

My jsme po obědě vyrazili k sousedům na návštěvu a do bazénu. Dětičky se těšily, že se po dlouhé době vyřádí v bazénu. No voda byla spíš ledová než studená, nakonec tam vlezli, ale nebyli tam tak dlouho, jak si představovali.

 
Na večer jsme ještě udělali projížďku na kolech do vedlejší vesnice na zmrzlinu.