Vagoňářské muzeum Studénka

Jestli bylo včera září, tak dneska je přinejmenším listopad ;o( Od rána drobně prší, takový ten déšť, co vám zalézá pod kůži, brr. Děti už se zase hádají, takže bylo třeba vymyslet akci.

Po obědě jsme vyrazili do vagonářského muzea. Expozice byla rozdělena do tří pater. Nahoře byly mašinky všeho druhu, v prostředním patři byly spíše technické věci a úplně dole modernější stroje, včetně vláčkodráhy, kterou nám pán nakonec pustil. Vláčky jezdily sem a tam, dokonce se i zhaslo a viděli jsme městečko ve tmě, kdy svítily jen mašinky a domečky okolo trati.

Potom jsme se ještě stavili na rychlo nákup nezbytných surovin k zítřejšímu obědu a hurá domů na rodinný film. Je opravdu počasí na prd. Mám už z toho deprese.

Nezačíná náhodou podzim?

Venku to vypadá spíše na 30.9. než na červenec. Je zataženo, naštěstí neprší, ale teploměr s bídou ukazuje 17 stupňů. Děti jsou zalezlé doma, prudí, mě není dobře, celý den se poflakuji, spíš ležím než bych něco dělala. Večer jsem si cvakla aspoň strejdovu slunečnici, aby bylo vidět, že má být léto, ale jaksi tomu tak není ;o(

Výlet na zmrzlinu a dětské hřiště

Ráno bylo pod mrakem, ale kolem poledne se počasí umoudřilo a vylezlo sluníčko a já na nic nečekala, napsala jsem kamárdce a v půl druhé už jsme seděli na kolech a jeli směr nejlepší zmrzlina v Moravskoslezském kraji. Dneska měli vanilkovo-pistáciovou a byla přímo úžasná.
Stavili jsme se i na dětské hřiště, kde se Katka, Vojta i Lucka náramně bavili. Houpali se, skákali dobývali pirátskou loď a vůbec si nevšímali Lucčiného Médi, který byl taky s námi, tak se tam aspoň smutně houpal ....

Nakonec jsme i dětičky přesvědčily, že je třeba jet domů, kde si ještě mohli hrát, protože jsme si dali kafíčko a dvojku bílého. Den skončil dobře, i když s jednou odřenou rukou od Lucky a rozbitým kolenem Vojty. Snad se na nás bude sluníčko smát i zítra :o)

Že by sluníčko?

Dneska vykouklo sluníčko a po více jak 10 dnech bylo třeba posekat trávu. Po nevím jak dlouhé době jsme jedli oběd venku, já se pak vrhla na to sekání trávy, ale jelikož přišla kámoška, dosekával Martin. Pak jsme vezli trávu na vyhození, jenže po cestě jsme opět šíleně zmokli, takže zbytek odpoledne jsme strávili doma.
Fotku nemám, na deště už mě nebaví vůbec nic (ani to, že nemusím zalívat).

Večer jsme vyráběli kalendář (né adventní),ale školkový, máme bonbónky do konce prázdnin a děti teď chodí mlsat, každý den jeden a až je sní, bude školka :o)

Koleje

Dneska nám opět prší, ono vlastně začalo už včera a pokračuje. Dopoledne dětičky oprášily svou vláčkodráhu a postavili s tatínkem přes celý pokoj dráhu, po obědě jsme šli ke kamarádce přát její dcerce k narozeninám.

Cars 2

Dneska máme pro dětičky překvapení. Čeká nás předpremiéra Cars 2. Děti se to dozvěděly až v autě, poté, co jsme museli dofoukat zadní kolo (asi opravdu utíká a budem muset do servisu). Katka měla velkou radost, Vojta to bral normálně, ještě v kině nikdy nebyl, nevěděl, co ho čeká.

Dostali popcorn s colou a hračkou, před představením časopis a ještě bylo losování o ceny, ale to jsme nic nevyhráli ;o). Katce se film líbil, Vojtovi při zpětném hodnocení taky, ale bylo to na něj ještě moc a i když vydržel celou dobu sedět a nevyrušovat, často se ptal, kdy půjdeme domů. Takže vím, že ještě minimálně půl roku počkáme s dalším filmem.

Potom nás čekal ještě oběd u mekáče (další hračka, další radost), nákup v knihkupectví (to jsem si udělala radost já a taťka) a nákup potravin. Mimo jiné šel Martin kupovat před námi a koupil Vojtovi zlevněnou hotwheels dráhu (dostane pod stromeček).

Výlet na kolech

Dneska jsem dopoledne odmražovala velký mrazák, vařila fazolový guláš a těšila se, že po dlouhé době vyleze sluníčko. Odpoledne jsme uvažovali, co podniknem a nakonec jsme vyjeli na malý keško - výlet na kolech. Cesta ke kešce byla místy dost mokrá, ale nakonec jsme dojeli, kešku našli a domů jeli po krásné cyklo stezce. Mezi Proskovicema a Starou Vsí dělali novou cestu, takže jsme jeli po novém asfaltu a navíc bez aut, paráda.
Stavili jsme se na pivo, zmrzlinu a dětské hřiště a byli jsme spokojení všichni čtyři ;o)

Lego a návštěva babičky

Od úterý prší, dětičky už dost prudí a neví, co by vymysleli, tak jsme jim snesli lego, co dostala Katka předloni k Vánocům, ale protože na něj byla ještě malá, schovali jsme jí ho. Dneska si s taťkou celé dopoledne stavěli a byli moc spokojení.

Po obědě jsme jeli k babičce do Trnávky, měla po dlouhé době volno, tak se chtěla potěšit s dětma, než jí zase nastane ten kolotoč v práci, s babičkou a na brigádě ;o(

Fotky fotila Katka

Sekání trávy

Jsme doma z dovolené a začínají všední starosti. Posekat trávu (má začít pršet a už je nejvyšší čas), dát prát prádlo, i když jsme toho letos zašpinili poměrně málo. Udělat úklid bytu a pozvat kámošku na kafe :oDD Po týdnu focení budu mít asi chvilku pauzu.

Lednice

Ráno jsme si sbalili všechny věci, v restauraci vrátili klíče a propustky z kempu a vydali se na poslední koupání k jezeru. Katka do vody vlezla, ale jen na chvíli, že je studená, Vojta do vody nechtěl vůbec, jen my dva s Martinem jsme si na chvilku zaplavali a i když jsme tady chtěli strávit celé dopoledne, rozhodli jsme se, že zvedneme kotvy hned, když už se děti stejně nechtějí koupat.

Vyjeli jsme směr Lednice, kde jsme se chtěli projít zahradou a navštívit Minaret. Byl dnes opravdu horký den a i když se šlo částečně stínem cesta v lednické zahradě byla náročná. Vojta kňoural, i když šel po rovince (to nebývá u něj zvykem, vadí mu jen kopce), navíc začal na ramenou u Martina usínat, což taky nebylo nic moc. K Minaretu jsme došli, našli jsme i kešku, která je tady ukrytá a při cestě zpět se povedlo najít ještě jednu.

Měli jsme v plánu ještě stavit se do brněnské ZOO,ale bylo opravdu příliš horko a děti byly unavené, tak jsme změnily plán a po zastávce v Brně u "mekáče" jsme jeli domů. Babička byla ráda, i když překvapená, protože jsme měli přijet až zítra, my byli unavení po cestě, ale myslím, že všichni spokojení.
 

Velký Meder

Ráno svítí sluníčko, je hezky. Když jsme sem jeli, bylo v plánu navštívit aquapark zde na Senci, ale cena 60 euro na den za pár tobogánů nás rozhodně nenadchla, když si vezmu, že v Tatralandii zaplatíte 42 euro. Rozhodli jsme se raději zajet si kousek dál (cca 50 km) do Velkého Mederu. Nelitovali jsme. Cena i s parkovným na celý den byla krásných 23 euro a vyžití pro děti jako máme my dva je úžasné. Krásný vnitřní bazén s vodním hradem a dvěma tobogány, venkovní bazén na plavání, další vnitřní bazén s velkými tobogány pro dospělé. Vprostřed areálu velký dřevený hrad pro děti a pak ještě jedno menší hřiště, navíc spoustu stromů, které kryjí proti ostrému sluníčku.

Děti byly ve vodě skoro pořád, řádily, potápěly se, zkoušely plavat, skákali. Na dětských tobogánech jezdili z dvoumetrové výšky zcela bez problému. Malý foťáček se povedlo alespoň na chvíli rozejít,tak je i pár fotek, i když po chvíli se zase zarosil.

Dětem se ani moc nechce domů, ale na Senci máme v plánu ještě projížďku vláčkem kolem jezer, tak vyrážíme okolo 17 domů, ještě po cestě se stavujeme do obchodu. U Bielej Myši kupujeme trička na památku, na pokoji si dáme večeři a pak jdeme na projížďku vláčekem. Dětem se to líbilo, ale nám moc ne,jeli jsme spíše čtvrtí, takže jezero nebylo skoro vidět. Na pokoj se dostáváme až kolem 22 hodiny a spát jdeme dost unaveni.

Bratislava: ZOO;Devín

Na dnešní den bylo naplánováno koupání, ale vzhledem k zamračené obloze jsme plán změnili a vyrazili jsme směr Bratislava, kde jsme původně chtěli až v sobotu. Cílem byla Zoo a Dino park. K ZOO jsme díky navigaci přijeli poměrně lehce a bez potíží, zaparkovali jsme také bez problému, i když věřím tomu, že při parkování problémy mohou nastat, neboť je zde opravdu malé parkoviště.





ZOO je velká, rozlehlá, místy je nově opravená, hezká, ale jsou místa, kde jsou prázdné, zarostlé expozice nebo dlouhé prostoje bez zvířat a bez atrakcí. Nejvíce se nám asi líbilo místo pro Šimpanze a Orangutany, dětské hřiště, bílí tygři, malý hrošík a zebry.



Dinopark je postavený nově, takže je moc pěkný a jako ostatní dinoparky je na velmi vysoké úrovni. Už jsme s dětmi navštívila Dinopark ve Vyškově, v Ostravě a teď v Bratislavě a ten Bratislavský se mi líbil nejvíce. Zvládli jsme i 3D kino, ale Vojta se bál po první 3D scéně a tak musel s ta´tkou ven, jinak by kino asi spadlo při tom šíleném řevu. Katka se také bála, takže koukala bez brýlí ;o)



Ze ZOO jsme se dostali asi kolem druhé hodiny a ještě se nám nechtělo zpět, tak jsme se vydali na hrad Devín. K hradu vedl jen malý kopeček, který zvládl i Vojta ;oD, a moc se nám tam líbilo, i když tedy fučelo až hrůza, a bylo docela chladno. Pod Devínem se stéká Dunaj a Morava a pokud se sem ještě někdy vrátíme, sejdeme po pěší stezce i přímo k soutoku, letos jsme ho skoukli jen ze shora.







Večer jsme si ještě udělali na Senci procházku, vylezlo sluníčko, takže jsme udělali i nějaké fotečky u slunečnicového pole. Dali jsme si langoše, palačinky a pivečko a zítra snad bude koupání.

Bánská Bystrica-Zvolen-Senec

Ráno jsme nabalili všechny věci do auta, zaplatili jsme za ubytování, rozloučili se s milým manželským párem a vydali se vstříc novým zážitkům. Děti byly v autě hodné, cestu do Bánské Bystrice jsem zvládli celkem v pohodě, vedla hodně přírodou takže v pohodě.

V Bystrici jsme měli trošku problém s parkováním, neb nefungoval parkovací bankomat a mají zde placení parkovného přes SMSku, což nám nefungovalo, takže jsme doufali, že nebudeme mít pokutu za parkování. Ale pak už jsme se vydali na náměstí, kde jsme hledali informační centrum, aby nám poradili nějaký hrad vhodný pro dětičky. Radu jsme dostali, že je to pěkná nenáročná vycházka na zříceninu hradu u Zvolenu a že cesta trvá 40 minut s tříletým dítkem (takže dle průvodkyně pohoda). Koupili jsme si ještě zmrzku a jeli směr Zvolen.

Ve Zvolenu je pěkný hrad  vprostřed města (skoro stejný jako v Bratislavě, mě se ale líbil více), ale našim cílem byla zřícenina Pustý Hrad. Zaparkovali jsme u lesa a vydali se na cestu. Vojta ušel asi 10 metrů, pak se objevil kopec a začal řev, který trval další minimálně kilometr. Další známá písnička, že ho bolí nožičky, že nemůže chodit. To už nám bylo jasné, že jen přihrává a že to rozhodně nebude turista po tatínkovi, ale lenoch po mamince ;oD.Nakonec se uklidnil, taťka ho po cestě zabavil a už funěla a v duchu nadávala jen mamka :o)

Katka ke konci také stávkovala, prohlásila, že kvůli takové zřícenině sme tu vůbec nemuseli chodit, ale nakonec to byl pěkný výlet ( i když nám trval hodinu a půl nahoru a další hodinu a půl dolů a rozhodně to nebyla nenáročná vycházka pro malé děti). Na zpět jsme šli po asfaltce z druhé strany a kdyby to nebylo o kilák delší než cesta nahoru a nedocházela by nám voda k pití, byla by to pohoda.



Sotva jsme se rozjeli, děti usnuly a spaly skoro až do Sence. Po cestě nám lehce sprchlo, v dálce bylo vidět, že ještě příjde bouřka. Na Seneckých jezerech jsme chtěli spát v kempu pod stanem, ale vidina bouřky a také komfort ubytování nás lákal více než onen stan. Pokoušeli jsme se sehnat ubytování v soukromí, ale to bylo téměř nemožné. V hotelech a penzionech chtěli zbytečně moc peněz, tak jsem se rozhodli pro kemp. V kempu nám řekli, abychom si nejprve postavili stan, pak až přišli zaplatit.

Na poslední chvíli jsem nám našla ubytování - sice nad hospodou, ale s kuchyňkou,koupelnou a jednou ložnicí za 35 euro,což na Bratislavskou oblast docela šlo. Penzionek se jmenoval U Bielej Myši (celkem příznačný název). Ubytovali jsme se, prošli se k jezeru, nasbírali jsme pár kamínků a pak šli do hospůdky pod ubytováním a dali si pivko, kofolu a langoš (mňam). Večer zabouřilo, pršelo a byl v noci rachot, ale bylo to lepší, než kdybychom museli být ve stanu, to by bylo kraválu mnohem více.

Tatralanadia

Dnešním cílem byl největší aquapark na Slovensku - Tatralandia. Už kdysi jsme zde byli s Katkou, ale bylo to v zimě, takže venkovní bazény nefungovaly. Navíc tehdy byla Katka ještě malá a proto jsme chtěli, aby si to teď užili na plno.

Vyrazili jsme po 9 hodině, ale hned u auta nás čekalo překvapení v podobě podhuštěného kola. Museli jsme tedy na nejbližší benzínku, abychom vzduch do pneu doplnily. Doma budeme muset zjistit, zda kolo neutíká, neboť bylo podhuštěno hodně a asi jsme na něm nějaký ten kilometr ujeli.



V aquaparku jsme si vystáli menší frontu ozvláštněnou překladatelskými schopnostmi Martina, kdy tlumočil slovenským pokladním z angličtiny (neboť ani jedna pokladní neuměla základy žádného cizího jazyka). Nejprve jsme byli chvíli ve vnitřním bazéně, ale pak jsme se přesunuli na náhorní plošinu parku, kde byly atrakce pro děti a dětské bazény. Měli jsme každý svoje lehátko hned u bazénu, takže to bylo fajn.



V bazénech s dětmi jsem se koupala jen já, neboť Martinovi začaly praskat ty mokvající puchýře a tak mu chemicky upravená voda nedělala dobře. Měl funkci fotografa a dohlížeče na věci ;o)


V parku jsme si užívali náramně. Katka se učila plavat s rukávky, Vojta jezdil na menších  skluzavkách a chvílema nebylo možno ho dostat dolů. Zúčastnili jsme se i hledání Keltského pokladu, kdy děti plnily jednoduché úkoly a odměnou jim byla truhla plná Brumíků. Prošli jsme si Western City, kde si děti zkusily rýžovat zlato, viděli jsme přepadení vlaku, povozili jsme se na kolotoči. Dvacet minut před odjezdem domů, odhodily děti plavací pomůcky a začaly se v dětském bazénku potápět. Věc opravdu nevídaná, protože jsou to oba strašpytli, co se vody týká.




Okolo 17 jsme se vydali domů. Po cestě jsme se stavili ještě pro pečivo do Tesca a pro bílý jogurt na Martinovy bolavá záda. Po večeři se Martin pustil do lepení šachové figurky, naštěstí se mu povedlo jí opravit. Zítra nás čeká pokračování v naší cestě.

Havránok - Kalameny

Ráno se probouzíme do zataženého počasí. Vůbec nám to nevadí, hlavní je, že neprší.

Stejně jsme měli naplánovaný výlet v okolí. Vydali jsme se k nedaleké Keltské osadě Havránok. Navigace volí nejkratší cestu, která nám záhy ukazuje, že nejkratší neznamená nejlepší.  Jedeme  po cestě max. pro jedno auto, která se v zimě neudržuje (jak nám ukazuje značka u cesty), projíždíme kolem vypuštěné Bešeňovské přehrady a  zastavujeme ve svahu, pod Liptovskou Marou, dál musíme pěšky.

Vojta  po ujití asi 10 metrů začíná protestovat, že ho bolí nohy a nemůže dál. Po zhruba 100 metrech dojdeme k hrázi Liptovské Mary a protože nám navigace ukazuje, že máme jít dál, jdeme po břehu přehrady dále. Po chvíli dojdeme k rozcestníku, který nás vede opět do kopce. Vojta řve celou cestu nahoru, Martin má spálené záda – vyskákaly mu na nich mokvající puchýře, takže Vojtu vzít nemůže, já nesu batoh a snažím se ho uchlácholit, ale marně. Dojdeme k archeo osadě a zjišťujeme, že skanzen Havránok je  ukryt v lese, který je celý v kopci. Vzhledem k neustávajícímu řevu Vojty, prohlídku vypouštíme.  Vracíme se pomalu k autu, já se snažím alespon po rovné cestě Vojtu poponášet (má nové boty, mám strach, že ho asi tlačí).

Při zpáteční cestě zastavujeme u cesty a jdeme se podívat na louku nad Bešeňovou, kde vytékají minerální prameny a  díky nim se zde tvoří Travertínové kaskády, což jsou vlastně usazeniny minerálních látek.

Po obědě (dojídáme řízky s bramborem) vysvitne sluníčko, a i když to pro nás není moc povzbudivé, vyrážíme do 5 km vzdálené vesnice Kalameny, kde mají za vesnicí navrtaný minerální pramen a tudíž přírodní  koupaliště s minerální (teplou) vodou. Byla to taková velká louže u lesa, ve které sedělo spoustu lidí. Dětičky si tam náramně užily a za ty dvě hodiny, co jsme tam byli, snad ani nevylezli z vody. My jsme s Martinem byli na břehu, ve stínu chránění před sluníčkem.

Večer se Katce povedlo rozbít jednu skleněnou šachovou figuru, která byla součástí šachů u nich v pokoji. Včerejší večer se učila s tatínkem tuto hru hrát, dneska jí jedna vypadla  a bylo to. Zítra budem shánět sekundové lepidlo ;o(