Dnešní den jsem měla co se týká projektu dávno nalajnovaný už od minulého týdne. Ale maminka míní, Kačenka mění. Měly tady být dneska bruslařské fotky, možná i video,ale nebude tady nic. Katka při vstupu na led a objetí jednoho čtvrt stadionu začala brečet,že chce z ledu, a že nebude bruslit a kdesi cosi.
Nepřišla jí kamarádka Žanetka a ona byla najednou nejslabší a prostě začala trucovat. Nepomohlo přemlouvání,slibování, donucení, trenérka jasně naznačila,že pokud se to bude opakovat,tak chodit nemusíme,ale mě bylo jasno,že s ní nehnu,ani kdyby dostala výprask,což jsem zas nechtěla.
10 minut před koncem jakoby`s mávl proutkem a brekot byl pryč a po vyčůrání stihla jednou čtvrt stadion a jedenkrát tam a zpět na šířku staďáku, pak najela na led rolba. Myslela si,že pofičí na gymnastiku,ale v rámci trestu měla smůlu, čím přišel nový nával vzteku a zloby v šatně, kde už jsem si vážně připadla jako debil.Řvala celou cestu domů a ještě dlouho doma, než jsme z ní vypáčili,že na bruslení chodit chce a končit nebude. Ale proč vlastně dnes nechtěla??? to asi neví ani ona sama.
Večer jsme s Martinem stihli ještě přednášku v knihovně na téma:
Nový Zéland
Země protinožců -Příběh o splnění životního snu
Moc pěkné povídání o plnění dětských přání a hlavně o tom, že cestovat se dá i na invalidním vozíku. (fotka převzata ze stránek cestovatele www.jirkamara.cz)
1 komentář:
Jo jo, někdy taky žasnu, co se jim v hlavičkách urodí. A nejvíc mě vytočí, když na dotaz proč to dělá, rozhodí rukama, vykulí oči a poví :"Já nevím".
Okomentovat