Dopoledne jsme uvařili oběd, tatínek byl v kostele a po obědě, protože malý tak dlouho spal a spát se mu nechtělo, jsme vyrazili na procházku ven. Venku bylo teplo, skoro jarně, i když sníh nám chvilkama pěkně křupkal pod nohama :)
Ale taje, na jediném petřvadském kopci (přezdívaném P1), už děti jezdily na blátě (naštěstí né ty naše) a ze střechy nám několikrát svištěl sníh dolů, kdy se dole rozplácl s mohutným žuchnutím. Sněhuláci ztrácejí svou stabilitu a brzo spadnou úplně.
Byl to krásný den, i když Vojta večer ulehal s bolením břicha a miskou u postele, neboť mu bylo na zvracení. Uvidíme co z toho bude.
 |
| začíná z něj být malý karbaník a prší by nejraději hrál pořád |
 |
| kap |
1 komentář:
Krásné fotečky!
Okomentovat